DRARRY 18+ | Bystrozor Potter přijde do Azkabanu vyslýchat vězně Draca Malfoye kvůli vyšetřování a dopadení Severuse Snapea. Jaké překvapení ho čeká, když mu mladý smrtijed pod vlivem veritaséra svěří trochu jiné tajemství.
Fanfikce je humorně a cy...
Předně se vám chci omluvit, že přidání této kapitoly trvalo víc než dva měsíce. Fakt mě ty revize starých děl nebaví :D, asi potřebuju, abyste do mě víc kopali, protože dost snadno sklouznu k tomu, že "je mi to jedno, někdy to dodělám". Nicméně se blížíme už pomalu k závěru. Už jenom dva díly. A za tenhle mě asi nebudete mít rádi :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ticho. Intenzivní. Do kostí se zažírající a nepříjemné. Skoro čtvrt hodiny se s Harrym vzájemně pozorujeme. Ani jeden nechceme to nepříjemné a vtíravé téma znovu otvírat. Spojím dlaně do stříšky a úhybným manévrem se zadívám z okna. Harry naproti mně se nepohodlně zavrtí na židli a vydechne. V kuchyni to začalo, v kuchyni to skončí.
„Dáš si čaj? Možná nám to s ním půjde líp," usměje se, ale je poznat, že je z toho stejně nesvůj jako já. „Jestli si dobře vzpomínám, máš rád zelený, nebo earl grey. Udělám ho."
Navzdory tomu, že vůbec netuší, co dál dělat, nezaváhá. Všechno se ve mně stáhne jako v křeči, ale i tak to ve mně vyvolá pobavení, protože se Harry snaží být v sedle. Harry se snaží být svůj. Takže se budeme tvářit, že jsme oba dva v naprosté pohodě.
Přikývnu a položím prsty vodorovně na stůl. „Dám si zelený."
Sotva vnímám, jak se ke mně otočí zády, aby dal nahřát vodu v hrnci. Zdvihnu koutek docela automaticky, jakmile se dno konvice dotkne povrchu a začne pod náporem sirkami vyvolaného ohně bublat.
„Pottere, víš o tom, že seš kouzelník? Pokud ti to ještě nikdo neřekl, tak ti to teď říkám já," nemůžu si odpustit pichlavou poznámku. Vyhledávaný a zkušenostmi ošlehaný bystrozor si v soukromí vaří čaj mudlovským způsobem.
„Je to takový uklidňující rituál," přizná.
Vlastně to asi chápu. Potřebuje se zabavit, aby odvedl myšlenky.
„Navíc čaj uvařený manuálně chutná líp, kvůli samotnému pocitu, žes pro to něco udělal," otočí se obličejem ke mně a nakrčí zlomyslně nos. „A navíc ho dělám s láskou, mělo by ti to lichotit, vždyť ho dělám pro tebe."
Touché.
Odfrknu si. „Až k takovému patosu jsme se dobrali?"
Neodpoví. Natáhne se do skříňky pro dva hrnky s podšálkem a do každého odlije vylouhovaný čaj. Dvě lžičky zacinkají o porcelán v okamžiku, kdy se dotknou dna. Natáhne se, aby vše položil na stůl, a jeden podšálek ke mně přisune blíž. Přisedne si tak zblízka, že se dotkne mojí ruky. Vyschne mi v krku a skoro mě bolí polykat. Je až děsivé, co mi přítomnost jednoho konkrétního člověka dokáže způsobit.
Přisunu si čaj blíž. Jednou rukou uchopím ucho hrníčku a druhou začnu lžičkou kroužit ve směru hodinových ručiček, jen abych zaměstnal ruce dřív, než se natáhnou chtivě po Potterovi. Hledím na hladinu zakalené vody jako bych snad očekával, že z ní vyčtu radu, která mi usnadní celou situaci. Nám oběma.
