Vstal jsem a došel do kuchyně. Udělal jsem si vajíčka s chlebem. Beztak tu nic jiného nebylo. Vzal jsem si to do pokoje. Potkal jsem Wandu, se kterou jsme na sebe jen kývli. Sakra, to tu nikoho nezajímám? Od té doby, co zemřel a já byl na hřbitově, viděl jeho hrob... Jsem mimo.
Kreslím si, píšu a hraju na kytaru. Nic víc, nic míň. Nikoho tu nezajímám, nikdo nezajímá mě. Chci JEN jeho. Jeho tělo, jeho mysl, jeho vtipy...
Došel jsem do pokoje a sedl si i s jídlem na postel. Vzal do ruky pero, papír a knížku. Na knížku jsem položil papír, vzal pero a začal psát. Co? Písničku. Nic moc to není, ale stačí. Dojedl jsem vajíčka a chleba, dopsal akord, odložil kytaru co jsem měl v ruce a vstal.
,,Wando? Můžu jít ven?" Zakřičel jsem přes zeď. Ozvalo se jen "JASNĚ, JEN DEJ POZOR" Oblékl jsem si mikinu, kalhoty a boty.
Vzal do ruky papír a zase pero, které jsem později uložil do kapsy. Opustil jsem svůj pokoj a vyšel ven na vzduch. Zašel jsem do lesa poblíž, sedl si na skalku a vyndal papír. Myslel jsem, že budu psát nebo kreslit, ale napadlo mě něco jiného.
Kdybych napsal dopis a nějak ho dopravil do vikinského nebe, neboli jak Áasgarďané říkají Valhalla. Přečetl by si to? Nejspíš potřebuji mluvit s Thórem.
Ahoj, tak první kapitola na světě. Nespojila jsem se s druhou autorkou, tak to vypadá jak to vypadá. Každopádně doužijte si 1.12 :D
ČTEŠ
Dear Loki
FanfictionZemřel. A já nevěděl co dělat. Prostě nic nešlo. Nezasloužil si to. Byl jsem zničený. Vy byste nebyli, kdyby vám zemřela osoba, kterou milujete? Myslím, že byli. A proto tohle píšu. Dopisy, pro mého milovaného...
