Dear Loki

4.12.

Můj dráhy Loki... 

Sníh je všude a se sněhem přišli ještě větší depky. Někdy si říkám, že stát se Peterem Parkerem byla ta nejhorší věc, co se mi kdy v životě přihodila. Nechápu, jak lidi mohou brát smrt blízkého, tak v pohodě. Už i ze slušnosti mi přijde ohavné si po měsíci říct, že mi sice chybí, ale život jde dál. Je to prostě nesmysl. Každý den mám více a více vztek na sebe a na lidi kolem sebe. Mrzí mě to potom, ale v tu chvíli mi prostě přijde správné do něčeho bouchnout.  

MJ se chtěla sejít na nějaké kávě a pokecat, myslel jsem alespoň na chvíli, že mi to pomůže a tak jsem se rozhodl, že ji nezklamu a půjdu. MJ se snažila, vážně se snažila, ale i tak jsem se chvílemi necítil na to, že bych mohl být zase šťastný. Každým krokem mi tě připomínalo okolí a každou sekundu myslel na to, že i já se s tvou smrtí, musím nějak vypořádat. Ale v hloubi duše vím, že to nejde a nikdy nepůjde. 

Pepper mě poprosila o hlídání malé Morgan a já se stále strachuji o její časté vyptávání na Starka, či ostatní z Avengers. Chudák holka, přišla o otce a jestli někdy přijde i o někoho jiného, někomu vážně urvu hlavu. To by byla věc, která by mi pomohla. Bojím se sám o sebe, protože bych ji na otázky odpovídal a odpovídal, dokud by mi slzy nezaštípaly v očích.

Dost bylo pro dnešek povídání a chci, aby si věděl, že na tebe myslím.

Tvůj Spiderman, Peter Parker <3

Parker škrtl zápalkou a nechal další dopis shořet. Utřel si hřbetem ruky slzy, co mu tekly po tváři a vydal se domů, kam se zase vracel zdrceně.

Snad se vám dneska kratší kapitolka líbila.

Luv yaa En<3