Dear Loki

3.12

Bylo pondělí. Hlas Wandy probudil Petera. Nadávala. Peter si zvykl, protože s ní už delší dobu bydlel v jedné budově. Parker vstal, došel ke stolu a vzal do ruky mobil. Byl na něm čas 7:02. To, že je škola nikoho nezajímalo. Od té věci s Thanosem Peter do školy nechodil. Neměl důvod chodit s lidmi po škole, sedět s nimi na laborkách či fyzice. Řediteli nakecali, že se stěhují. 

Peter na sebe navlékl černé tepláky, modré triko a pantofle. Došel do kuchyně, kde si udělal snídani, nalil pití a se vším odešel do jídelny, kde to snědl. 

,,Co tu děláš tak brzy? Myslela jsem, že bude spát" Opřela se o futra Wanda.

,,Pff, jak asi" Suše utrousila oslovená osoba. 

,,Sorry no" Odvětila Wanda s úsměvem na rtech. ,,Co máš dneska v plánu?"

,,Znáš to, pomáhat, zachraňovat, nebýt tady a asi skládat" s úsměvem odpověděl Peter. Wanda se ušklíbla, vstala a došla si pro jablko.

,,Jsi v pohodě?" Optala se opatrně, ale po tom, co na ni hodil nechápaví pohled, se opravila. ,,Myslím kvůli smrti Tonyho... Vím, že jsi ho bral jako otce" Jen kývl a zvedl se.

,,Budu pryč tak do šesti. Pak se vrátím. "Zavolal z chodby Peter a vyšel ven. Naskočil na kolo a rozjel se směrem k městu.

*pohled Parkera*

Jedu na kole. Vzpomenu si na včerejší podivnou věc s dopisem. Jakoby se mi ulevilo. Nevím, čím to, ale cítím se bezpečněji. Začíná pršet a já si jen pomyslím DO HÁJE. Dojel jsem k lesu, a tam zastavil. Kolo tam nechal a nasadil si svůj provizorní oblek. Vystřelil pavučinu a když jsem zjistil, že to funguje, rozeběhl jsem se k městu. Skočil jsem a vystřelil pavučinu, doskočil na střechu a sedl si. Vytáhl jsem papír a tužku a začal jsem psát.

Drahý Loki,

je toho tolik, co ti musím napsat. Za 1) doufám, že i když jsi po smrti, tak se máš dobře. Nedávám to tu. Všichni jsou protivní. Až na Wandu, MJ a Nedda. Nemyslím si, že do Vánoc přežiju. Ne bez tebe. Prostě to nejde. Chybí mi tvá upřímnost, tvůj postoj k věci, tvá osobnost... A vlastně celý ty. Nemá cenu si něco namlouvat. Chybíš mi, a ani nevíš jak moc! Nezvládám zachraňovat lidi a nemyslet na tebe. Však ty jsi to jediné, co mě drží při životě. 

Loki, pokud můžeš, dej mi odezvu. V nějakém stylu. Je to jedno.

Prosím... Tvůj už moc zničený Peter... Chybíš mi.

Dopsal jsem dopis, vytáhl zapalovač a zapálil papír. Vločky se začali snášet na m vlasy a já se prostě rozbrečel.

AHOOOOJ, myslím, že jste poznali která z nás píše. Jop, Lailla. Není to nic moc tentokrát. Nemám inspiraci... 😥 Myslím, že se zatím jinak celkem daří. Doufám, že to cítíte stejně. Tak zatím páčko, lásky