Exchange student - Larry Stylinson CZ

8

O rok později

Vstal jsem už v pět hodin ráno, abych se stihl dopravit na letiště, odkud už dnes poletím zpět domů. Nejraději bych tady ještě zůstal, ale už vypršel čas. Harry sice teď neletí domů se mnou, ale slíbil mi, že za mnou v nejbližší době poletí.

Harry ještě spokojeně lež v posteli, mezi tím, co já tady běhám po pokoji a balím si všechno, co jsem tady za ten rok stihl rozházet.

Všechny kufry jsem si dal do chodby a ještě jsem se šel do koupelny trošku poupravit.

„Harry, vstávej," řekl jsem, když jsem mu dal pusu a lehce jsem s ním zatřepal, aby už vstal, když mě má odvést na letiště.

„vždyť už vstávám, řekl mi a pomalu se tady začal vyhrabávat z postele.

Se všemi tady jsem se už rozloučil včera, takže mi zbývalo loučení s Harrym na letišti. Slíbil mi, že za mnou nejdéle za týden přijede, takže z toho, že odjedu, nemám takovou depku jako ze zbytku rodiny.

Zamiloval jsem se do něj neskutečně hluboce a i přes to, že to bude jen týden, tak vím, že mi bude chybět neskutečně moc.

I s kufry jsme se s Harrym vydali do auta, kam jsme potom nastoupili. Harry vyjel směrem letiště.

Tam jsme oba vystoupili a Harry mi vzal kufr dovnitř. Drželi jsme se za ruce a já jsem se snažil si naše poslední chvilky v Americe ještě užít. Bude mi chybět, opravdu dost hodně.

Došel se mnou kam až to šlo a potom jsme se bohužel museli rozloučit.

Dlouze jsme se políbili a ještě jsme chvilku stáli v objetí.

„Budeš mi ten týden moc chybět," řekl jsem mu.

„Ty mě taky, zlato. Slibuji, že do toho týdne tam budu a odjedu až za dlouho. Miluju tě," řekl a ještě jednou mě políbil.

Usmáli jsme se na sebe a já už jsem musel bohužel odcházet.

Nastoupil jsem do letadla a opřel jsem se o okénko. Bude mi to tady opravdu chybět.