Exchange student - Larry Stylinson CZ

9

Epilog

Celý týden se mi Harry neozval. Neodepisoval mi na zprávy, nezvedal mi telefony a úplně mě ignoroval. Tak moc mi chybí. Nedodržel žádná jeho slib a já se před to nějak nemůžu dostat. Mamka se mě stále snaží uklidnit, že se mi určitě ozve, ale já už jsem to vzdal.

Teď ležím v posteli a opět brečím. To je už pátý den, co se každý den opakuje to samé. Tak moc mi chybí.

Jen jsem ležel obličejem v polštářích, dokud mi někdo nezaklepal na dveře. Bude to nejspíše mamka, abych se šel najíst. Jen jsem zamumlal něco jako dále.

Nikdo nic neříkal, tak jsem svůj uplakaný obličej otočil ke člověku, který přišel.

„H-Harry?" vydal jsem ze sebe.

„Lou," řekl.

Stál tam s rudými růžemi v ruce.

„T-tys nezapomněl," vydechl jsem.

„Nezapomněl, ale kdybych neudělal to, co jsem udělal, tak bys teď nebyl tak překvapený, nebo možná i tak šťastný, jestli vůbec šťastný jsi," řekl a naklonil hlavu.

„Samozřejmě, že jsem šťastný!" řekl jsem hned, konečně jsem se zvedl a skočil jsem Harrymu do náručí.

„Zlato!" vypískl Harry.

„Miluju tě, tak moc jsi mi chyběl," řekl jsem mu do krku.

Konečně jsem se i přitiskl na jeho rty. Tak moc mi tohle všechno chybělo.

„Už mě neopustíš," zeptal jsem se.

„Už nikdy," řekl a naše rty se zase spojily do jednoho krásného a sladkého polibku. Miluji ho tak neskutečně moc. 

Konec!

Děkuji za každé jedno přečtení a budu ráda za každý follow, vote a za každý komentář, které si všechny čtu a snažím se na ně i odpovídat, ale chápu, že po přečtení tohoto příběhu bych si ty ocenění asi ani nezasloužila.