Nevím jak se to stalo, jen vím že byl nahej...

26.část

Nicolas mě včera zavezl domů. Teďka je sedm hodin ráno, za deset minut mi jede autobus a já se cítím při nejmenším nervózně, vystresovaně...
Ví to, někdo o nás už ví.

Příjdu do třídy, mám sluchátka na uších.
Nikdo se na mě nijak zvláštně nedívá, a všichni s hledí svého. Lucas který vše ví, se tváří jakoby nic.

Končí poslední hodina, zvoní. Vezmu si batohy seběhnu k šatně a chystám se odejít.
Nestihnu to. Lucas.
"Jul, můžu si s tebou popovídat?"
Kurva. Rozbuší se mi srdce. Musím ale dělat, jakoby nic.
"Teďka se mi to nehodí."
"Bude to chvilka."
"No tak co chceš."
Odejde kousek od ostatních a já vím že to nebude jen nějaké povídání.
"Ty víš, co vím, nedělej že nevíš o čem mluvím."
"A co ti je do toho? Neučí  už na týhle škole, už je to stejně jedno."
"Takže to můžu říct třeba Samovi nebo Tobiasovi a co takové Sáře?"
Baví se, debil.
"Co chceš? Řekni si co chceš, abys mě nechal být a nesral se do věcí, do kterých ti nic není?"
"Proč si tak kurva stupidní? Vychrápeš se s ním a čekáš že ti to projde."
"Já s ním nespala."
"Tak ses s ním líbala....Juliet je to kurva učitel."
"Co-kurva-chceš?"
Vyhrknu ze sebe a nedokážu ovládat rozpoložení mého strachu s nenávistií.
"Proč sis vybrala ho?"
"Závidíš?"
"Julio, já můžu mýt jakoukoliv, nemám důvod tě chtít."
"No tak tady už nemusíme déle mluvit."
Už chci odejít, když stiskne mé zápěstí.
"Ale chci."
Ale. Chci.
Ale. Chci.
"Nemůžu za to že je vyspělejší než vy všichni dohromady!" Neuvědomila jsem si co říkám, dříve než jsem ta slova na něj vyhrkla.
"A- a víš co?! Řekni jim všechno, mně už je to jedno."
Nejspíš co jsem řekla nečekal. Vzala jsem si batoh s pocitem že v této budově už nechci být déle než minutu. Slzy mi stékaly po tváři, avšak ne z důvodu nějaké lítosti, spíš strachu , zmatku.
Nemůžu domů před koncem vyučování, nemůžu nikam jinam než k Nicolasovi.

Snažila jsem se mu dovolat ale marně. Přiběhnu k jeho domovu, klepu alespoň pět minut než mi konečně otevře.
Vypadá vyčerpaně.
Chvíli mu trvá, než zareaguje, že to jsem já.
"Jul" Vyhrkne mé jméno a sevře mě do náruče, když si všimne mých slz.
Jeho prsty dopadnou na mé tváře, aby mi utřeli kapky slz.
"Co se stalo?" Zeptá se