School love

-1-

Šprtko! Pizdo! Svině! Píčo! Kurvo! Špíno! Jdi se zabít! Jsi nicka!

Každé z těchto slov do mne bodalo jako by vás někdo bodal nožem do srdce protože když máte blbý den jdete za člověkem kterého nikdo nemá rád a nikdo ho nebude bránit. Tak tak... Terč Min Yoonji... Terč posměchu a šikany ta hadrová panenka co si s ní můžete dělat co chcete. Ona je ta odsouzená k tomu být sama bez kamarádů bez nikoho. Jediná opora je můj bratr Min Yoongi. Ten jediný mi vždy pomůže od mých 5 let se o mě stará protože nás rodiče odkopli na ulici. A ani Yoongiho otec nás k sobě vzít nemohl. Ale i přes to Yoongi pořád zůstával alespoň pro mě tím usměvavým měsíčkem v temné noci avšak všechno je to kvůli němu. On byl totiž třídním učitelem naší třídy. Zezačátku bylo vše fajn, dokud nezjistili že je můj bratr, a začali být odtažití a pak mě začali mlátit a posmívat se mi. To je teda velkej důvod no co no. naštěstí jsme se z Daegu s Yoongim přestěhovali do Seoulu.

Od té doby jsem se trochu uzavřela do sebe, a s Yoongim jsem to už tolik neřešila, ale zatím co tu kecám o mé zbytečné existenci. Tak mi málem ujel autobus do školy, nový den v nové škole s novými lidmi, novými problémy a novým čekáním na to až se provalí že jeden z učitelů je můj bratr.

Už jsem stála před školou kde byli ostatní děcka a každý se na mě díval. Když jsem procházela chodbou školy ale zastavila mě ruka opřená přede mnou o zeď. "Ahoj kočičko ztratila ses? " ušklíbl se na mě onen kluk. Já mu úšklebek oplatila prohrábla jsem si flirtovně vlasy "ano kocourku ztratila. Co kdyby jsi mě odvedl tam kam potřebuji a za to by jsi dostal odměnu hm? " olizla jsem si rty a on se perverzně usmál a kývl "dobrá. Jinak jsem Jackson Wang. A kam potřebuješ odvést co? " položil mi ruku na bok a začal mě hladit "do reditelny. A já jsem Yoonji " usmála jsem se a on se ke mě naklonil "tak pojď kočičko dovedu tě tam a pak si vezmu tu odměnu" zavrněl mi do ucha a pak ruku přemístil na můj zadek kde se objevila i druhá a zmáčkl ho "hmm krásná a šukatelná to prdelka" usmál se uchylně a pak se se mnou rozešel směrem k ředitelně. Bylo mi z něj špatně ale bavilo mě si z něj takhle dělat prdel.

"Jsme tu. Teď chci tu odměnu " pousmál se a já še k němu přiblížila s tím že ho políbím ale v tu chvíli jsme ho silně kopla do rozkroku. On se hned chytil za to místo a zaskučel "uchyle." zavrčela jsem na něj a zaklepala jsem na dveře od ředitelny. "To si vypiješ" zavrčel a odešel "dále" ozvalo se z ředitelny a já hned vstoupila.

"Dobry den vy jste Min Yoonji že?" Můj sen se splnil jsem populární. Jen jsem kývla a ředitel se usmál "ja jsem Kim Seok Jin těší mě" Podali jsme si ruce a ja si sedla naproti jeho stolu.
"Takže " Dal si dolů své brýle musím uznat nevypadal špatně s nimi i bez nich. Druhý šukatelný člověk. První jsem samozřejmě já. "Budu váš ředitel a možná vás budu učit i na nějaký předmět. Váš bratr  vám odveze domů všechny učebnice co teď nebudete potřebovat, už jsme se s ním domluvil, takže teď budete mít za hodinu emm matematiku ale než půjdeme. Vaše skříňka má číslo 13 a máte v ní všechno učebnice a sešity co budete potřebovat do hodin. Tak pojďte dovedu vás do třídy" Vstal ze židle dal mi klíče od skříňky a vyšli jsme z ředitelny "dnes ale učebnice nepotřebujete, dnes se budete rozkoukávat protože jsou tu všichni a všechno nové. Ale od zítřka si je prosím berte na hodiny ano? Ale to vám vše řekne váš učitel" Jen jsem kývla a šla dál

Zastavili jsme před dveřmi. Když zaklepal tak se odsud ozval jemný hlas. A s panem ředitelem jsme vstoupili do třídy. Ihned se všichni postavili. Jin jen mávl rukou a oni zase posedali. Šli jsme až ke katedře. Říďa jen tomu učiteli něco řekl a odešel takže ja tam zůstala stát sama. Jen s tím učitelem "tak jo dobrý den já jsem Park Jimin a budu váš třídní učitel. Možná se budeme vídat i na hodinách tance, tělocviku a matematiky" usmál se na mě učitel a já nahodila falešný úsměv a kývla jsem "řeknete nám něco o sobě?" znovu jsem kývla "jmenuji se Yoonji je mi 17 let a ráda tancují a jezdím na koních" koukla jsem na třídu a sem tam si někdo něco pošeptal ale jeden kluk ze mě nespustil oči "tak to si budete se slečnou Aydin rozumět" usmál se "jděte si sednout támhle a pokuste se chytit látky kterou teď probíráme" kývla jsem a vydala jsem se k lavici na kterou ukazal. Seděla tam menší světlovlasá holčina která se na mě usmála "ahoj jsem Nazli" zašeptala a zazubila se na mě. Vypadá jako v pohodě holčina. " já Yoonji " pousmála jsem se. "Ty nejsi korejka že ne? " naznačila rukou jakože spíš ne "jen z poloviny. Otec byl z Český republiky ale narodila jsem se tu takže jsem Korejka. Jsem narozená v Korei. " povzdechla jsem si nad vzpomínkou na naše. Pro mě už to není rodina... Jediná moje rodina je Yoongi. "Hustý a umíš i ten jazyk tvýho otce? " jen jsem zakroutila hlavou "bylo mi 5 když... Umřel" nemůžu hned říct že hej kámo žiju s bratrem protože nás rodiče vyhodili z domu. "Oh... Promiň to je mi líto" jen jsem mávla rukou" v pohodě " usmála jsem se a ona mi to oplatila "děvčata seznamovat se můžete až o přestávce. Teď dávejte prosím pozor." jen jsme kývli a ztichly.

Po hodině

"Toť vše. Snad chápete tuto látku. A už máte přestávku. Zkuste se aspoň tvářit že vás mrzí že je konec " zasmál se učitel. A už jsme se všichni vydali ven ale na mě zastavilo v pohybu vykřiknutí mého jména.

_________________________

Eeeeeeee makarena  ( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ

První přepsaná kapitola (づ￣ ³￣)づ