Tanjiro se právě vracel domů poté, co strávil noc v hostinci na úpatí hory. Několik kilometrů před vrcholem hory tam léta žila rodina Kamado.
S matkou a 5 mladšími sourozenci žili šťastně a mohli pohodlně žít prodejem uhlí a dřeva do vesnice těsně pod horou.
Tanjirou byl vždy znám jako někdo, kdo měl skvělý čich, protože jak se blíží k jejich domovu, odporný zápach krve sílí.
Spěchal, shodil košík, který nesl, a běžel k jejich domu. Okamžitě viděl, jak Nezuko u dveří objímá svého mladšího bratra Rokuta, zatřásl s ní, jako by ji budil, a pak ucítil silnější pach, když uviděl matku a další souroze.
Mrtví... Ztěžka dýchal, jako by hledal vzduch. Byli bez života a nedýchali tolika krví, která stříkala všude.
Tanjirou ztratil rovnováhu, jako by se svět točil, ztrácel vědomí, ale než se mu úplně zavřely oči, ucítil vůni někoho tak mocného a nebezpečného. Vůně, která je silnější než krev, která smáčela dům.
Viděl dva páry červeních očí, které se na něj dívaly zpříma, pokusil se natáhnout ruku a zamumlat slova ,,Tak krásné..." a všechno zčernalo.
Náš svět byl dlouho loven, démoni lovili lidi jako potravu. S menšími znalostmi o těchto tvorech si lidstvo udrželo svůj postoj a vytvořilo sbor zabijáků démonů, ve kterém jsou vycvičeni nejsilnější lidé a vysláni bojovat s démony na smrt.
_________________
Vím že je to krátké na kapitolu.
Tahle fanfikce vznikla kvůli tomu, že jsem si oblíbila demon slayer. A protože shypuji, Rare shipy!
ČTEŠ
Jsi můj! (MuzanxTanjirou)
FanfictionKamado Tanjirou ztratil svou rodinu ten samí den, kdy potkal tak krásné karmínové oči s vůní, která je pro něj nová a lákavá. Bez rozmýšlení po něm sáhl a řekl: "Tak krásné..."
