Jsi můj! (MuzanxTanjirou)

Moje kořist (kap-4)

Vatování: už to znáte, špinavé a zralé scény

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Muzan už skončil, vstal a stáhl všechny papíry v obálce. Zamířil k mini baru ve své kanceláři, vypil si půl sklenky whisky a rozhodl se zamířit do jídelny.

Trapilo ho, že se Tanjirou nikdy nezeptal na to, co se stalo jeho rodině, bylo to jen 3 dny od nehody, ale nezdá se, že by mu to vadilo any trochu.

Než došlo klikou a vyšel z kanceláře, ucítil ten nejsilnější pach, jaký mohla omega vytvořit, nebyly to žádné normální feromonie. Je to on, musím si pospíšit.

Žádný alfa nemohl odolat feromonům produkujícím omega, a to je problém tohoto sídla.

Je zde příliš mnoho alfů, kteří se nedokážou ovládat před omegou a mnohem horší je, že jsou to všichni démoni horního měsíce.

Bez rozmýšlení prudce zatlačil na dveře a otevřel je tak silně, že jejich zvonění narážející do zdi bylo slyšet po celém sídle. Pokud se k němu nemůže dostat dříve než kdokoliv z nich, nakonec zemře.

Ve třetím patře je asi 15 místností, kde byl umístěn Tanjiroua ve všech ostatních místnostech jsou horní a dolní měsíce, moje kancelář byla v druhém patře, což znamená, že jsou mnohem blíž než já.

Ale to neznamená, že jsou rychlejší než já. Koneckonců, já jsem ten, kdo jim dal moc a udělal je tím, kým jsou.

Konečně jsem se dostal ke dveřím vedle jeho ložnice a vidím, jak se všíni z horního měsíce s ostatními doplňují před jeho pokojem a všichni spodní měsíce se schovávají v rohu. Jako by se navzájem dostaneli, kdo se k němu dřív.

Odtamtud jsem šel pomalu a viděl jsem, jak Nakime, Hantengu a gyokko krvácejí a těžce dýchají.

"Co je?" ušklíbl jsem se na ně.

"Muzan-sama, byli jsme jen-" uvažoval Akaza.

"Co přesně?"

"Jak hanebné a jak se opovažujete vy všichni pokoušet se dostat k mé kořisti?"

"Muzan-sama, mýlil ses. Nesnažili jsme se?" Doma se snaží uvolnit mé napětí.

"Já Muzan Kibutsuji. Mýlil jsem se?" Přerušil jsem ho a sarkasticky mluvil slovo od slova, než jsem se na něj podíval. 

"N-ne, můj pane, je mi to tak líto," poklekl na podlahu.

"Je to tak, nemýlil jsem se a nikdy se nemýlím. Nikdy na to nezapomeň."

"Samozřejmě, Muzan-sama. Provinili jsme se tím, že jsme je tři pořádně nezastavili." Kokushibo formálně promluvil omluvným hlasem, když klečel.

Jen jsem cvakl jazykem při pohledu na své horní měsíce a ztratil kontrolu nad pouhou omegou.

"Kokushibo, ty se s tím vypořádej" podal jsem mu obálku, kterou jsem přinesl z kanceláře.

"Už mě nezklamej, nebo ti dám celou hlavu svěsit zítra při východu slunce. teď odejdi, než si to rozmyslím a zabiju tě sám."

Čekal jsem, až jejich přítomnost zmizí, než jsem otočil knoflíkem a otevřel dveře. Vůně byla na normální feromony strašně silná.

Muzan viděl, jak Tanjiro leží na podlaze jen pár metrů od dveří. Okamžitě ho zvedl a odnesl do postele.

Použil ručník, který byl poblíž, aby otřel všechen pot, ale ten nikdy nepřestal stékat. Příliš se potí a utírat to je zbytečné, tak roztrhl Tanjirovy horní část pyžama a okamžitě ho zastrčil do postele.

Nikdo nikdy nemůže odolat feromonům Omegy, ale Muzan co nejvíce držel své touhy na uzdě.

Tanjiro se příliš potil, jeho tvář byla červená, jako by se nachladil, a těžce dýchal.

Posadil se na Tanjirovu postel a natáhl se k němu, ve stejnou chvíli Muzanova dlaň přejela po tvářích a otevřel oči.

Tanjiro se na mě díva uplakanýma očima, držel mě za složené rukávy  a řekl: "Prosím, nenechávej mě tady," přitáhl si mě natolik silně, že jsem k němu spadl. Objímal mě a já cítím, jak mu buší srdce a jeho dech se ještě ztížil. Hovno! Jeho vůně je stále silnější.

Upravil jsem jeho polohu tak, aby se opíral o čelo postele, druhou rukou jsem mu přejel po zádech a snažil se ho uklidnit, zatímco moje druhá ruka držela podpěru na prkně hlavy za Tanjirou.

Už se neovládám, uvolňuje silnější feromony možná je dnes jeho období říje.

Sakra, musím je zastavit.

Poprvé v životě jsem myslel na jeho bezpečí a ne na své touhy, když všechny moje sexuální touhy mohou být splněny právě v tuto chvíli.

Pořád ho poplácávám po zádech a snažil se ho uklidnit, když už já sám se nedokážu ovládat. Kousl jsem se do jazyka, abych ho nekousl.

Sakra, všichni přicházejí. Teď už bude pozdě. Nemohu je ovládat, ne tím, že jsem jím ovlivněn.

"Kokushibo, vypořádej se s nimi s zabarikáduj tuto místnost" telepaticky jsem mu přikázal. Zatím je tady jediný , který se nestará o takové malichernosti.

"To je v pořádku, já tě neopustím," zašeptal jsem tiše a snažil se před ním nebručet. Už zvenčí slyším klapání mečů, alespoň jeden problém byl vyřešen.

"Ar- jsi v pořádku?" Zašeptal mi zpátky. Je pravda, že stále nezná moje jméno. Nikdy jsme se nepřestavili, ale co si teď sakra myslím?

~~~~

Vážně? Úvod? V tuto chvíli? Opravdu Muzane? To si myslíš?

~~~~

"Nghh- ano, jsem v pořádku, ale musím od tebe odejít. Mohu?" zeptal jsem se ho.

co to je? Určitě ho cítím, uvolňuje všechny feromony a ještě silnější, ale nezdá se, že by tím byl ovlivněn?

Odtáhl se z objetí a zíral na mě, jako by něco hledal, hodně jsem se potil, ale udržel jsem postoj a usmál se na něj.

"Ty krvácíš!" Ukazováčkem ukázal na moje ústa.

Další věc, která se stala, je, že mi skočil na klín, seděl na něm a zíral na mé rty, jako by tam bylo něco v nepořádku.

"Je to jen malí škrábanec," vysvětlil jsem mu, vyhýbal se jeho pohledu a snažil se ho vykroutit ze svého klína.

Opravdu se od něj musím dostat pryč.

Zastavil se a podíval se dolů. měl trochu delší vlasy, takže jsem mu pořádně neviděl do obličeje.

"Nghh-ha hah..." ztěžka vydechl z ničeho nic a to mě zastavilo v pokusu ho ze mě dostat.

"Pr _ prosím... Neopouštěj mě" těžce dýchal.

Mlčel jsem a čekal, až dokončí větu.

"Nghh- já nemůžu... prosím- prosím, nechápu, co se to se mnou děje"

"Už to nevydržím," prosil mě se slzami, které se mu koulely z očí, ve tváři celé rudé.

Znovu se přehřívá a vydává feromony silnější než kdy jindy. Vstal, svlékl si zbývající oblečení a řekl.

"Prosím, šukej mě."

----

Takže jsem po dlouhé době zase zpátky. Chyběla jsem vám? Mimochodem, dostala jsem zase inspiraci psát. Předtím jsem na psaní neměla čas, kvůli škole. Tak se mějte pěkně a těžte se na další kapitolu.

.

.

.

Nechtěla jsem vás nechat číst detaily, z sexuálních tužeb Muzana a jeho malého mazlíka.