Jsi můj! (MuzanxTanjirou)

V ďáblových očích (kap-2)

( SMUT Upozornění, opakuji varování před smut)

Lidé, odporní lidé. Jsou pro nás pouhou potravou a v podstatě nižšími tvory než my, a přesto loví mé démony, démony, které jsem hromadil stovky let.

Mojí démonští velitelé jsou rozdělení do dvou frakcí, horního a dolního měsíce, moje děti jsou očíslovaní podle pozice, kterou zastávají.

Já, Muzan Kibutsuji, stvořitel každého démona na tomto světě. Tím, že vydají malé množství mé krve, získají síly, které lidstvo nezná, a proto plánuji s nimi dobýt svět.

Avšak s počtem mích démonů se počet lidí zmenšil. Neovladatelní démoni, kteří utíkají a zabíjejí z rozmaru, mi dělají problém, brzy na tomto světě nebude dostatek lidí.

Shromáždil jsem své velitele a začal těžit uprchlé démony, nižší měsíce jsou však méně disciplinované a právě jsem zjistil zabití jisté rodiny u hory. Velmi známé příjmení, jméno, které jsem vždy hledal. Rodina "Kamado".

"Hmm" hlasité sténání probouzí mé smysly.

Myslím že je vzhůru, koukám na něj, jak šustí prostěradlem, a pak vyjdu z pokoje a zavolám doktora.

"Je vzhůru, starej se o něj a dej mu léky, hned po tom mu pošlu jídlo do pokoje," požádal jsem hned po setkání s doktorem mimo pokoj.

Vřítil se dovnitř, a pak jsem zamířil do své kanceláře a předal pokyny pokojské, která na něj bude pro zatím dohlížet.

Začal jsem procházet stránky na svém stole, když jsem slyšel dvě zaklepání a otevření dveří. Aniž bych zvedl pohled, zeptal jsem se přicházející osoby.

"Co je to?" zamumlal jsem, když mířila k mému stolu. Pokračoval jsem ve čtení novin. Abych mohl žít drahý život, musím se podívat do několika podniků, a také je to můj způsob, jak všechno vědět a splynout s lidmi.

"hmm, prostě nic" zašeptala mi do uší a objala mě zezadu a položila si bradu na moje ramena.

Je to člověk, někdo, koho používám k tomu, abych zapadl do normálního života. Vyzvedl jsem ji na ulici s její jedinou dcerou a od té doby jsme žili jako rodina, ona jako moje žena a dítě jako moje dcera.

Neoznačil jsem ji, protože je pro mě příliš nízká a nikdy nebude moji družkou, je to někdo, koho používám k naplnění mých sexuálních tužeb a potřeb. Můžete ji říkat moje partnerka v posteli, ale v podstatě je to moje otrokyně a celé ty roky se nikdy nezpochybňovala, jestli jsem byl člověk nebo ne, ani nebyla zamilovaná nebo ne.

Byla připravená na všechno, co jsem kdy potřeboval, a právě teď potřebuji někoho, kdo by tu díru zaplnil.

Vzpomněl jsem si na chlapcovy oči, které se na mě dívaly, opravdu nedokážu vysvětlit, co je v těch očích, ale někde v těch pohledech my byly povědomé.

"Tak krásné..." tato slova se opakovala, nikdo se mi nikdy nepodíval do očí, ani se na mě nepodíval s takovou láskou a nepronesl taková slova poté, co viděl mé krvavě červení oči.

Práskl jsem perem, které jsem používal, moje krev se dostala do mé hlavy, jako bych někoho hledal, kdo by zaplnil tu mezeru. Já ho chci!.

Vyběhl jsem ze své kanceláře a zamířil do jeho pokoje, on spal a to by věci usnadnilo. Chci ho hned. 

Vytrhl jsem se a jen jsem z něj drsně sundal přikrývku, posílal mi feromony, přilezl jsem k jeho posteli a zamkl pod sebou celé jeho tělo. Feromony, které probudily mé zvíře, a tak jsem ho chytil za hlavu a tvrdě ho políbil, sklouzl jsem jazykem ve chvíli, kdy otevřel ústa, jako by žádal o vzduch, ale nedal jsem mu příležitost.

Měl jsem takový hlad, hlad po něm. Ve chvíli, kdy jsem otevřel oči, se na mě podíval. Jeho oči byly blízko k pláči.                                                                                                                                                                  Pustil jsem jeho pusu a upřímně jsem se na něj podíval, čekal jsem na jeho reakci, ale on na mě jen zíral těma uplakanýma očima.

Jako by mi říkal ne, a čím víc jsem se na něj díval, tím víc mě to k němu přitahovalo. Znovu jsem ho políbil, tentokrát měl otevřená ústa, sklouzl jsem jazykem a prohrábl mu ústa. Sáhl jsem mu na hlavu a chytil ho za krk.                                                                                                                                                  Posunul jsem hlavu dozadu a začal jsem mu olizovat krk, dávat mu polibky a sát mu maso. Moje ruka se potulovala po jeho zádech a jeho ruka byla na mé hrudi, jako by mě tlačil, ale já se nepohnul. Zabořil prsty tak silně, že se mi nehty zaryly hluboko do masa.

"Nn.. Ne" koktal a snažil se vypustit slova z úst                                                                                                         "Pře-nghh" vyhrkl

A tak jsem přestal. Nechal jsem ho jít a vyskočil z jeho postele, aniž bych se na něj ohlédl.

Otevřel jsem dveře tak silně, že se otevřely i zavřely. Čekal jsem za dveřmi několik sekund, protože jsem právě slyšel velké žuchnutí přicházející z místnosti.

~Uvnitř místnosti~                                                                                                                                                                   Tanjirou vylezl z postele a začal kráčet ke dveřím, ale jeho nohy prostě nemají sílu, a tak spadl dopředu.

Nechtěl jsem, pomyslel si v duchu a odplazil se ke dveřím, ale zaslechl, jak se velké kroky vzdalovaly.

Cítil se hloupě, odháněl ho a pak ho následoval. Jeho dech ztěžkl  a pak bylo všechno černé.

Za dveřmi, po minutě, odešel a spěchal zpět do své kanceláře.