Obliviate II《drarry》

III. část: Rána

Byl to už měsíc, co Voldemort padl. Kouzelnický svět se pomalu vracel zpátky do starých kolejí. Na ministerstvu kouzel to opět ožilo a Artur Weasley byl sotva doma k zastižení. Ale víkendy vždy patřily jenom jeho rodině. Všichni v domě si vychutnávali každé chvíle, kdy mohli být spolu. Každou neděli večer se rodina scházela v obývacím pokoji a vzpomínala na Freda. Vzpomínali na to, jaké dělal s jeho bratrem Georgem skopičiny a jaký byl. Mluvili o něm jako o hrdinovi, který položil svůj život za Bradavice. Jako každý jiný večer se to neobešlo bez slz. Všichni byli zasaženi jeho smrtí. Z Bradavic se sem vrátili všichni. Paní Weasleyová řekla Harrymu ať zůstane, jak dlouho jen bude chtít. Tak jako tak, u Weasleyových byl vždycky vítán. Byl jí za to vděčný, protože nevěděl, kam jinam jít. Neměl skutečný domov, kam se vrátit. Tam kde se cítil nejlíp jako by byl skutečně doma byl tady. Byla tu i Hermiona, která se sem tam vracela za rodiči, vrátila jim vzpomínky hned po bitvě a představila jim i Rona. Co se týkalo jeho, moc spolu nepromluvili od té doby, co se vrátili domů. Harry se na Rona pořád zlobil a Ron nevěděl, jak se správně omluvit. Hermiona se ze začátku snažila na Rona tlačit, aby s tím už něco udělal ale neúspěšně. Brzy to nechala být a nechala to na nich. A jak tušila, moc se toho nezměnilo. Harry sotva odpovídal na Ronovi pozdravy a když se objevil s ním v místnosti, tak Harry radši zmizel. Viděla, že to Rona trápí, ale nic s tím nedokázal udělat. Věřila, že to bylo kvůli tomu, protože se Ron stále s tím nesmířil. Stále si myslel to, že si to Malfoy zasloužil. Nechtěl se za to omlouvat. Byl paličatej stejně jako Harry, který to bral jako poslední kapku od Rona. Rozhodl se ho nepodpořit a on se rozhodl s ním nemluvit. Čarodějce chyběly ty časy, kdy byli všichni tři nerozlučná trojka. Časy se ale změnily. Pád pána Zla nemohl napravit všechno v lidských srdcích.

Bylo brzy ráno a venku se ještě vznášela hustá mlha. Čarodějka, co se před chvílí probudila, kvůli chrápání jejího přítele si zrovna nechala očarovanou konvičkou nalít do hrnku vroucí čaj. Prsty ho objala a za oknem si všimla postavy posedávající v tmavé mikině na verandě. Zabalila se do svého županu a nechala naplnit teplou tekutinou i druhý hrnek. Vyšla dveřmi ven a slabě se pousmála na záda chlapce s vrabčím hnízdem na hlavě. „Dobré ráno." Pozdravila vřele svého kamaráda, který se na ní pootočil a pousmál se na ní taky. „Taky nemůžeš spát?" Hermiona podala druhý hrnek Harrymu, který si ho od ní vděčně vzal a posadila se na schody vedle něj. „Ron začal z ničeho nic chrápat." Vysvětlila kamarádovi svůj důvod, proč ještě nespí jako zbytek domu. Harry se na to slabě pousmál ale nic neřekl. Oba si usrkli s z hrnků a šípkový čaj je příjemně zahřál v krku. Dívali se kamsi do dáli a pozorovali mizející krajinu v mlze. „Po prázdninách se tam vrátím. Do Bradavic." Sdělila mu čarodějka, jak se rozhodla. Včera totiž všem třem přišel dopis z Bradavic od nové ředitelky Bradavic Minervy Mcgonagalové. Dostali šanci dostudovat sedmí ročník v Bradavicích. Hermiona sice věděla svoji odpověď hned ale nikomu ji zatím neřekla. Harry se na ní podíval s vážnou tváří, ale hned na to se usmál. „Víš, že jsem nečekal od tebe jinou odpověď, že jo?" Čarodějka se tomu taky zasmála. „Máš pravdu." Bylo by divné, kdyby se rozhodla jinak. Pak jí ale úsměv ze rtů zmizel a jemně si zkousla ret. „A co ty?" Tmavovlasý jemně zatřepal hlavou. „Nevrátím se tam." Popravdě takovou odpověď od Harryho čekala. Ron dopis zmačkal hned jak si ho přečetl. Zakončil to tím, že žádnou další zkoušku už by nedal a že učení mu rozhodně nechybí. Bylo to zvláštní si uvědomit, že už tam ti dva nebudou. Co se ale Harrymu zrovna honilo v hlavě? To netušila. „Neozval se ti, viď?" Podívala se na svého kamaráda o něco soucitněji. Neodpověděl ji, a to ji jako odpověď stačilo. Ráda by mu nějak pomohla ale věděla moc dobře, že se do toho vměšovat nesměla. „Nechtěl by si mu poslat dopis?" „Nemělo by to cenu." Zahodil ten nápad čaroděj. Hermiona věděla, že nemá cenu navrhovat nic dalšího. Všechno by zavrhl stejně jako tohle. Místo toho si ohřívala své ruce o hrnek a upila z něj. V další minutě do sebe Harry obrátil celý hrnek a položil ho vedle sebe. „Dal jsem mu ty vzpomínky." Začal si hrát s rukami a Hermiona zpozorněla. Za celý měsíc jí nic o jejich setkání neřekl až doteď. „Řekl jsem mu všechno, co jsem věděl ale..." podíval se své kamarádce do očí a ta si všimla, jak se mu leskly. „..nevím, jestli se na ně podíval." Řekl nakonec a v jeho hlase šla slyšet beznaděj. „Harry.." Špitla Hermiona a opřela si hlavu o jeho rameno. Harry to asi potřeboval, protože si položil i svoji hlavu o její. Seděli tam dobrou chvíli spolu v tichosti, než se za nimi otevřeli dveře a prošel nimi ospalý Ron. „Zatraceně..." Zívl si nahlas. „..Ty pavouci mě jednou zabijou.." Hermiona cítila, jak se Harry narovnal a už byl na nohou. Vzal si svůj prázdný hrnek a prošel kolem Rona do domu. Ron se za ním ohlédl a pak se otočil zpátky na Hermionu. „Je jen skleslí." Vysvětlila a vrátila svoji pozornost na zahradu. Ron se k ní posadil a dal ji pusu do vlasů. Pak si ji stáhl do svého náručí a spolu se kochali krajinou.