Ve středověkých severských skaldských ságách se dvakrát zmiňuje drastický způsob popravy, který je opravdu jen stěží uvěřitelný. V obou případech (Sága Orkneyinga a v příběhy ve staré severštině o Ragnarových synech) se této smrti dostalo pouze členům královské rodiny. A to jako trest za vraždu otce pomstychtivými syny.
Průběh popravy byl doslova řeznický. Oběť byla s pevně svázanými končetinami položena na břicho a pěkně pomaloučku jí byla ostrým řezem odhalena páteř odspodu až za hrudní koš. Přesnou chirurgickou prací (prováděnou sekerou) byla pak mučenému naštípnuta žebra a „nastavena" tak, aby trčela ze zad. Tím se odhalily vnitřnosti stále ještě žijícího popravovaného. Z nich si mučitelé vybrali plíce a položili je na odhalenou páteř s otočenými žebry. Někdy se žijícímu nebožákovi ještě vhodila sůl do rány. Celý výjev tak připomínal zkrvaveného orla.
Podle dochovaných legend byl zřejmě Krvavý orel určený pouze pro mučení urozených nepřátel. Jedním z nich byl Halfdan Haalega Dlouhonohý. Ten měl kvůli dlouholetému nepřátelství zapálit budovu, ve které byl jeho sok Rognvald Eysteinsson s dalšími 60 bojovníky. Krvavého trestu se pak Halfdana dočkal od Rognvaldova syna Einarra. Druhý zaznamenaný případ je král Ælle z Northumbrie na britských ostrovech. Ten měl nechal popravit legendárního vikingského vůdce Ragnara Lodbroka vhozením do jámy plné hadů. Ragnarovi synové však královi připravili podobně hrozivou smrt - Krvavého orla.
Rituál, který vykonal Ivar Rangnarsson na králi Aellovi, když jej jeho vojsko zajalo v bitvě u Yorku: „Na zádech Aellových nechali vyřezat krvavého orla a všechna jeho žebra odřezali od páteře a poté vytrhli jeho plíce."
Krutá poprava krvavým orlem, která se odehrávala mezi 9. a 11. stoletím n. l., měla mít i rituální podtext - pro potěšení boha Odina.
