Z popela jako fénix se zrodím,
kdy nebude nikdo říkat mi, zda smím.
v dáli již slyším zvony, hrajíc onu píseň
na pochod hrdinům vracejíc se.
Doufajíc v přízeň,
přestože sami dobře vědí, co čeká je spíše.
Domovu, na který s láskou tolikrát vzpomínali,
že opět vrátí se, nedoufali.
ČTEŠ
Iluze večerních snů
Poetryaneb střet s realitou Básně plné iluzí, směšné reality a posedlostí vlastních představ.
