Díváš se na mě,
ale jakobys mě neviděl.
Skrze tmu ke mně natahuješ ruku,
ale kde předtím šance byla,
dnes po ní není ani vida.
Dotýkáš se mě,
přesto jediné co cítím, je chlad, nikoliv něha.
Pocítit lidské teplo, je mi odepřeno,
už nevnímám nic než měsíční světlo.
Koneckonců... zasloužím si, abys mě viděl
a nikdy na mě nezapoměl?
ČTEŠ
Iluze večerních snů
Puisianeb střet s realitou Básně plné iluzí, směšné reality a posedlostí vlastních představ.
