Skrytá (Avengers)

12. Kapitola Dost prosím

*O 2 roky později*
*Silvestr*
Za dva roky se stal hodně věcí, ale zároveň vůbec nic. Asi si říkáte "co to ta kráva sakra mele "ale takhle to neberte prosím. Bylo hodně mísí, ale zároveň se zatím nikdo nedozvěděl o mém vztahu se Stevem, který je čím dál tím vážnější. Dneska bych mu chtěla něco říct, ale totálně nevím jak. Ale můžu vám říct jak reagoval jeden člověk na to když se mu to řekla.

*Před 2 týdny*
,, Déle. "Vyzval mě dovnitř TEN člověk a já vešla. ,, Copak potřebuješ něco?"

,, Musím ti nutně něco říct."

,, Teď mám čas, tak povídej. Copak je tak urgentního, že si se uráčila přijít."

,, Prosimtě nedělej ze sebe takové chudinku jo?"

,, Dobře, dobře. Tak...proč si přišla?"

,, Je pro mě strašně těžké to říct."

,, Je to něco čeho bychom se měli obávat? "To znělo "trošičku" vystrašeně.

,, To bych ani neřekla. Je to celkem šťastná "věc", ale nevím a bojím se toho, jak bude táta reagovat. "Lidi bojím, bojím.

,, Tak tomu už vážně nerozumím. Je to štěstí nebo neštěstí? "

,, Je to spíše oboje. Budeme z toho mít radost, ale zároveň i hodně starostí. Kvůli té "věci" nebudu moct chodit na mise. Vlastně budu se muset asi zase schovávat. Samozřejmě kvůli bezpečí."

,, Ale proč? Arty prosím tě...mluv trošku srozumitelněji. Vůbec ti nerozumím. Nechápu co mi tím chceš říct."

,, Prosím tě jen mi zkus vysvětlit, jak jsi to zatím pochopil. "

,, No... Je to něco dobrého a špatného. Vůbec nevím co mi tím chceš říct. "

,, Není to špatné je to dobré. "

,, Tak tohle jsem totálně nepochopil. "

,, A já myslela že ty pochopíš úplně všechno. "

,, Taky že ano. Ale ty jsi jiný případ. Jsi tajemnější jak hrad v Karpatech. A neodbíhej od tématu. Tak jak jsi to myslela? "

,, Není to vůbec nic špatného. Bude to štěstí nás všech, ale budeme s tím mít hodně starostí. Budeme to chránit jako oko v hlavě. A bude to nejmilovanější nás všech. "

,, Prosím tak už mi řekni co to je. "

,, Tak tohle se mi těžko říká. Ty jsi můj...zkušební pokus. "

,, No tak ať to máme za sebou."dvakrát si zakašlal a poposedl si na židli. ,, Tak co se stalo. "

,, Fajn. Ehm ehm. Jsem těhotná. "

Lidi...tak takové ticho, jako bylo teď, tak to bylo něco neuvěřitelného. Přísahám, že jsem slyšela tlukot svého srdce, jako kdybych ho držela v dlaních. Nechtějte vědět jak vím, jak tluče srdce v ruce.

,, Aha?" Aha? Tak to jsem nečekala. Myslela jsem že bude vyvádět ale on řekne jenom "aha". Tak to jsem zvědavá, jak na to bude reagovat táta. Taky řekne jenom "aha "a potom se tomu zasmějeme nebo bude řvát, vyšilovat popřípadě brečet nebo omdlívat? Lidi, tak teď jsem extra vystresovaná.

,, Nic víc na to neřekneš?"

,, Arty ty to nebudeme probírat. Vyřešíme to jindy. Zítra je Silvestr a Po Novém roce to vyřešíme ano? "

,, Nicolas Josef Fury! Doufám že po mě nebudeš chtít, abych šla na potrat! Protože tohle nepřipadá v úvahu! Nemůžu uvěřit že jsi první člověk, kterému jsem to řekla a ty mě chceš poslat na potrat! " Byla samozřejmě že jsem začala vyšilovat, ale mohla jsem si to nechat vysvětlit asi před třemi větami.

,, Prosím tě Za koho mě máš. Samozřejmě že ti nechci poslat na potrat. Ale ty mě zase musíš pochopit, že to nemůžeme nechat jen tak. Budeš mít hodně nepřátel. Máš hodně nepřátel. Buď tebe nebo to dítě musíme schovat. Ale mohlo ti být jasné, že budu chtít schovat vás oba dva. "

,, Dobře. Dobře. Tak já přijdu po Novém roce. Jsem unavená tak teď pojedu do domů. "

,, Fajn tak zatím ahoj. "

,, Ahoj." A s tím jsem šla domů.

No a takhle to bylo. Bojím se co na to řeknou ostatní a hlavně táta se Stevem. Doufám že mi vím mi aspoň budete podporou.

,, Můžu dál. "Dovnitř vešel Steve a já jsem se strašně lekla, protože jsem byla tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že někdo zaklepal.

,, Jasně. "

,, Jsi v pořádku?"

,, Jo proč se ptáš? "

,, Vylekal jsem tě moc? "

,, Ne jen jsem byla moc zabraná do svých myšlenek. Copak jsi chtěl? "

,, Já jen že za půl hodiny máme být všichni dole. Jarvis mi řekl, že ses ještě ani nezačala chystat na ten večírek. "

,, Cože? To jsem byla mimo tak dlouho? "

,, Asi jo?. No nic tak já tě nechám se připravit. Zatím ahoj. "

,, Ahoj. "

No nic tak se jdu připravovat. Po nějaké době jsem byla konečně hotová a vypadala jsem nějak takhle:

A šla jsem dolů kde byl večírek v plném proudu.

*O nějakou tu dobu později*
Už se pomalu blížila půlnoc a my jsme se pořád skvěle bavili. Už jsme odpočítávali minuty, když se ze zadu začal ozývat kravál.

,, Nat co se děje?"zeptala jsem se Nataši když k nám přiběhla.

,, Tony se začal se Stevem prát. Nikdo neví proč. Pojďte. Rychle! "

Všichni jsme běželi za nimi a viděli jsme, jak táta v obleku dával Stevovi pěsti. Tohle byl ten nejhorší moment, který jsem kdy viděla a něco ve mně mi říkal, že je to kvůli tomu vztahu a že za to můžu já.

,, Tati dost! Přestaň s tím! Dost prosím! Dost! "Snažila jsem za tátou zastavit, ale nějak to nepomohlo jen se na mě kouknul a znovu začal dávat Stevovi pěstí. Lidi tohle je pro mě noční můra.

Nevím co, kdo nebo jak, ale někdo mě začal stahovat dozadu. Všimla jsem si, že byl to dav lidí, který se snažil dostat dopředu, aby se mohl podívat, co se tam děje. Když jsem byla úplně vzadu, tak mně někdo popadl za ruce a táhl mě pryč z místnosti. Nikde mi nevěnoval pozornost. Chtěla jsem začít křičet, ale najednou jsem na krku ucítila píchavou bolest a začala jsem usínat. Ani připít jsem si nestihla. Když ty tak nad tím přemýšlím "v tom spánku", tak bych stejně nemohla pít, protože čekám miminko. Tati, Steve, Nicku prosím pomozte mi.

Lidi tahle je moje silvestrovské překvapení a napsat tuhle kapitolu bylo velice složité, protože jsem se na to totálně nemohla soustředit. Tak alespoň doufám, že se vám bude líbit. Přeji všem šťastný Nový rok.