Skrytá (Avengers)

4.Kapitola Nabídka a záchranná mise

,, Jsem tvoje matka. A to je má matka. Tvoje babička." Cože to není pravda.

,, C-c-cože t-to není p-pra-pravda!" Proč tak koktám?

,, A chceme, aby ses k nám přidala."

,, Nikdy!" Nechápu, proč si myslí, že se k nim přidám, i když je to moje matka?

,, Proč? Jsme tvoje rodina. " Zeptá se nechápavě a docela i smutně. Co si myslí, že se k nim přidám?

,, Ne! Vy nejste moje rodina! Nikdy se k vám nepřidám! Nikdy vám v ničem nepomůžu! " Ptáte se proč křičím? To protože jsou strašně naivní. Myslí si že se k nim přidám? NIKDY!

,, Ale ano. I když nechceš. " Poté co to babička řekla, vzala mámu za ruku a odtáhla ji pryč. Co budu dělat.

*O 4 měsíce později*
Bolest. To je jediné slovo co vystihuje celý můj pobyt tady.

Každý den za mnou chodí Julia (jak jsem se později dozvěděla) a ptá se, jestli se k nim nechci přidat. Jenomže. Já jim vždy odpovím ne. Bohužel mě za to mučí.

Dělají na mě pokusy. Zkouší na mě různá séra. Většinou mají jinou barvu, ale nejčastější barva je fialová. Jenom proto, protože se k nim nechci přidat. Trpím.

Opět se probouzím s bolesti celého těla. Hledají mě? Určitě. Ale proč mě ještě nenašli.

Abych vysvětlila. Pod kůží na zápěstí mám mnou vytvořený čip. Je to jako chytrý telefon, ale lepší. Pomáhá mi při misích. Díky tomu se kdekoliv a kdykoliv hacknu a cokoliv stáhnu.

Už na začátku mého,pobytu', ještě než jsem poznala Juliu a mámu, jsem ho zapla. Tak co jim tak dlouho trvá?

*Nick pohled*
Kde může být. Jsem zoufalý. Hledáme ji už 4 měsíce a pořád jí nemůžeme najít. Co mi pořád uniká. Pamatuji si že jsme kdysi spolu mluvili o něčem jak ji najít, kdyby se něco náhodou stalo. Ale co?

Počkat. Jestli na to ona nezapomněla tak já ano. Pamatuji si že kdysi mluvila o tom, že v tom přístroji co má podkoží na zápěstí měla i zabudovanou GPS.

Že mi to nedošlo už dřív. 4 měsíce se to snažíme o to, abychom jí našli. Je to jenom moje chyba. Kdo ví co už za tu dobu ji stihli udělat.

Po mém velkolepém zjištění běžím za Starkem do dílny. Vím že tam je, protože jí má na starost hledat.

,, Starku."

,, Ano?" Teprve teď zjistil že tam jsem takže se strašně lekl. Navíc jsem tam nepřišel ale skoro vběhl takže je jisté, že se lekl.

,, Už asi vím jak ji najít. "

,, Tak proč jste to neřekl dřív. 4 měsíce trávím nad tím že jí hledám. Jak to že jste zjistil až teď jak jí najít. To jste to nemohl říct dřív. "

Z nějak moc podrážděně. Co se to s ním děje. Už od začátku co dostali tuhle misi je nějaký podrážděný. Mám strach že už něco tuší nebo ještě hůř ví.

,, Omlouvám se že jste se mnou ztrácel váš drahocenný čas pane Starku, ale já jsem si na to vzpomněl teprve až teď." Mluvil jsem to docela s velkou ironii. Hned jsem zase pokračoval.

,,Vyrobila si čip který si sama vložila pod kůži na zápěstí. Slouží ji k ulehčení misí. Je v tom zabudovaný i náš program. V tom případě vám udělím povolení k jejímu programu. Najděte ji přes GPS. "

,,Fajn."

Otočil se zpátky k počítači a začal pracovat. Už jsem byl na odchodu, a ještě jsem se zastavil a otočil.