On the road

6. What do you think about Nashville?

,,Tak kam teď?" zeptá se mě Alex.

,,Že by do San Francisca?"

,,Jsi si jistá?" zeptá se znova a nastartuje auto.

,,Já nevím Alexi." 

,,Tak fajn, podej mi mapu." řekne a já přikývnu. Z kabelky vytáhnu mapu, kterou následně podám Alexovi.

Po chvíli přemýšlení, kterou nad mapou ztrávil konečně řekne jeho rozsudek ,,Já nevím jak ty Emmo, ale já bych se rozhodně rád podíval do Nashville." odmlčí se ,,Jo sice ho nemáme po cestě, ale co jsme mladí a bezstarostní..."

,,Kdo a co jsi udělal s Alexem?!" přeruším ho ,,Alex, kterého jsem potkala před pár dny by se chtěl dostat do San Francisca co nejdřív, a být ode mě co nejdál." podotknu.

Alex se nadechne a složí mapu ,,Možná jsem pochopil, že nejsi zas tak špatná." mrkne na mě, ale než stačím neco říct přeruší mě ,,Tohle jsem řekl poprvé a naposledy."

,,Fajn, tak do Nashville." souhlasím nakonec ,,Ale potom pojedem hned do SF (San Francisca-nechce se mi to vypisovat :D)." 

,,Platí." řekne a nastartuje.

,,Počkej ještě." řeknu ,,Mír?"

,,Mír." odpoví a potřese mi s rukou. Vyjede z parkoviště a nějakým způsobem se vymotá z města. Když ale vjíždí na dálnici poprvé za tu dobu promluví ,,Možná bys mě mohla navygovat." navrhne.

,,Možná jo, možná ne." řeknu, ale když se na mě zamračí raději mapu vytáhnu.

***

,,Už se začíná stmívat." řeknu.

,,To bych bez tebe nevěděl." odsekne nepříjemně. No fajn. Teď už začínám litovat svého rozhodnutí.

,,Tak promiň." řeknu nepříjemněji a zesílím rádio.

Když začnu bubnovat rukama do rytmu hudby všimnu si, že mě Alex nenápadně sleduje. Však všichni víme jak "nenápadně" vypadá.

Když se blížímě k ceduli s nápisem Nashville Alex promluví ,,Jsme v Nashville."

,,To bych bez tebe nevěděla." odseknu mu stejně, jako on mně předtím.

,,Tak promiň." řekne s úsměvem na rtech ,,Jelikož se stmívá, nešla bys někam do baru?"

,,Baru?" podivím se.

,,Předpokládám, že falešnou občanku máš." Jen přikývnu ,,V tom případě tě zvu."

***

V baru bylo plno lidí a hrála tam tipycká country muzika.

,,Jedno pivo a pro slečnu..?" otočil se Alex na mě.

,,Taky pivo." řekla jsem a podívala se na displej svého mobilu. 3 zmeškané hovory.

,,Omluvíš mě na chvilku, jen si zajdu zavolat." oznámím mu a vytratím se na dívčí záchody. Na záchodech naštěstí nikdo není, takže to aspoň bude v klidu.

Vytočím tátovo číslo a čekám na odpověď.

,,Haló?" ozve se z druhé strany mobilu.

,,Ahoj tati, to jsem já."

,,No ahoj Emmo. Kde jsi? Myslel jsem, že máš dorazit co nejdřív."

,,O to právě jde." odmlčím se ,,Přijedu trošku později."

,,Jak to myslíš trošku požději?!" řekne trošku rozčíleně.

,,Tati. Prosím. Neřeš to."

,,Tak dobře, ale 25.8 ať jsi tady"  Moment? 25., vždyť tou dobou už bude po svatbě.

,,Stalo se něco?" zeptám se trochu nejistě.

,,Nic, jen jsme svatbu posunuli až na konec srpna. Důvod nepotřebuješ znát."

***

,,Jsem králem světa!" zakřičí velice opilý Alex, kterého se snažím dostat k autu už víc, jak půl hodiny.

,,No jasně, že jsi." řeknu sarkasticky.

,,Tys to vážně přiznala." řekne a začne se smát. Panebože Alexi, kolik si toho vypil? Najednou někam odběhně.

,,Počkej!" zakřičím na něj a běžím ho chytit. Nakonec ho chytnu za lem jeho kožené bundy.

Když po dalších 20 minutách konečně dojdeme k autu uvědomím si, že klíče má Alex.

,,Alexi, klíče."

,,Na." vytáhne je ze zadní kapsy jeho kalhot a podá mi je.

,,Děkuju." řeknu a odemknu auto ,,Nasedej." řeknu nepříjemně.

,,Tak fajn." řekne a udělá na mě smutný obličej. Potom si sedne na místo řidiče.

,,Proboha, co to děláš?" zakroutím hlavou ,,Myslela jsem dozadu."

,,Aha." řekne a vstane, bohužel se při tom praští do hlavy.

,,Pojď sem." řeknu mu a posadím ho na zadní sedadlo, kde ho o chvíli později i připoutám. Sednu si a nastartuju auto. Mám v plánu jet na nějaké opuštěné míto, kde nebude vadit, že se prospím. Nashville je Nashville.

,,Počkej." řekne Alex, rozepne se a otevře dveře od auta.

,,Co to zase děláš?" odpověď se mi však dostane jen ve zvuků jeho zvracení. ,,Aha, už vím."

***

Ráno jsem se vzbudila celkem brzy. Byla jsem na Alexe naštvaná, protože mě opravdu nebavilo tahat ho po celém městě opilého, hledat naše auto. ,,Promiň." ozve se za mnou.,,Máš se za co omlouvat." řeknu ,,Ale odpouštím ti." dodám,,Včera jsem to přehnal. Jenom..prostě je toho na mě opravdu moc." ,,Chápu tě. Taky je toho na mě moc, ale chlast nic nevyřeší." řeknu a on přikývne ,,Vím to až moc dobře." zašeptám.

-------------------------------------------

♦ Ahoj. Vím, strašně dlouho jsem nic nepřidala a moc se omlouvám. Chtěla jsem On the road přidat už dřív, ale došli mi nápady.

♦ Teď už budou části častěji :)

♦ Snad se díl líbil a omlouvám se za chyby.

♦ Clary Clair :)