On the road

2. I am hungry

Letadlo letělo skoro půl hodiny. Byla zima, ale to je vždycky když letím do San Francisca.
Letíme skoro hodinu, takže toho máme ještě dost před sebou. S Alexem jsem nemluvila od té doby, co se vrátil naštvaný ze záchoda. Káva prý nešla smít, takže tady sedí s politým tričkem.
Právě spí a já cítím, jak se mi zavírají oči. A to je odpoledne.
Usnu.
Avšak ne na moc dlouho. Asi po pěti minutách mě vzbudí Alex.
,,Emmo." řekne a jemně do mně šťouchne.
,,Co je?" zeptám se a promnu si oči
,,Zapni si pás. Z chvíli budeme nouzově přistávat."
Vyděšeně se na něho podívám ,,Co se stalo?"
,,Mají problém s motorem a nechtějí nic riskovat."
,,A kde budeme přistávat?" zeptám se
,,V Clevelandu."
Ach ne, Clevalnd je od San Francisca celkem daleko. Nejmíň 2000 mil.
,,To je v háji." řeknu naštvaně.
,,To jo." zamimlá Alex, ale vypadá to spíš, jako by si to říkal pro sebe.

Naše letadlo v klidu přistálo. Všichni cestující vystoupili, a já se rozběhla k přepášce s letenkama.
,,Dobrý den, kdy je nebližší volný let do San Francisca?" zeptám se
,,Moment, vydržte."  řekne ta paní a vyťuká něco do počítače. ,,Za týden."
,,Cože?" řeknu překvapeně ,,Až za týden?"
,,Bohužel ano, začínají letní prázdniny a znáte to.."
,,A nevíte aspoň jestli tam jedou nějaké autobusy?" zeptám se
,,Přímo do San Francisca ne. Musela by jste nejméně 5x přestupovat a myslím, že v tuhle dobu budou plné."
,,Aha, tak děkuju." řeknu a smutně se otočím.
,,Ale počkejte." řekne a já se otočím ,,Když půjdete na druhý konec letiště, najdete tam půjčovnu aut. Sice to bude trošku dražší, ale dostanete se tam mnohem dřív."
Usměju se ,,Děkuju."
Doslova vyběhnu, a když tam dorazím, uvidím tu velkou frontu. Tedy přesněji dvě fronty. Stoupnu si do té menší a čekám.

Když na mně konečně dojde řada, všimnu si, že nejsem poslední. V druhé řadě je ještě pár lidí a mezi nimi je i Alex. Raději se otočím a začnu věnocat pozornost té paní u přepážky.
,,Dobrý den." řekne ,,Chtěli bychom se všem omluvit, ale zbýva už jen jedno auto. Takže kdo je na řadě?" zeptá se.
,,Já." zakřičím ve stejnou chvíi s Alexem. Otočím se na něj a uvidím ten vražedný pohled, který posílá mím směrem.
,,Omlouvám se, ale jak jsem řekla. Máme už jen jedno auto. Takže pokud tady nejste společně, budete se muset nějak dohodnout.
,,Dejte nám minutku" řeknu a otočím se na Alexe.
,,Podíej." řeknu ,,Já to auto opravdu potřebuju. Nemůžu tady zůstat někde v hotelu do dalšího letu, protože by mi nevyšli peníze. A autobusem se tam nedostanu."
,,To samé já. Nemůžu tady zůstat."
,,V tom případě mi řekni, co budeme dělat." řeknu
Najednou mu něco bleskne v očích ,,Víš ty co? Co takhle jet spolu?"
,,Cože?" podivím se
,,No, proč nejet spolu? Oba letíme do San Francisca, a jak jinak se tam chceš dostat?"
Zamysli se. Možnná je to i dobrý nápad. Auto bychom zaplatili napůl a to samé s benzínem. Ale přece jen, opravdu s ním chci strávit pár dní v autě?
Alex začne poklepávat nohou ,,Tak co?" zeptá se mě.
,,Tak dobře, ale budeme se v řízení střídat. A přestaneš žvýkat tu žvýkačku. Přivádíš mně k šílenství!" zakřičela jsem na něho.
Znáte ten pocit, když poznáte někoho nového a už od začátku vidíte, že si prostě rozumnět nebudete? To byl náš případ. Když jsem ho potkala na letišti v Bostonu, věděla jsem, že jsme každý úplně jiný. A myslím že tenhle pocit je a byl oboustraný.
,,Platí." odpověděl a tu žvýkačku neochotně vyplivl.

Po chvíli jsme dostali klíčky ,,Takže tady máte klíčky. Vaším autem je nový Peugeot 308. Tady mi prosím podepište papíry a zaplaťte zálohu. Zbytek peněz zaplatíte na místě, a všechno ostatní si s vámi vyřídí tam."
,,Dobře. Děkujeme." řekl Alex a vzal si klíče.

Dohodli jsme se, že on zajde pro auto a já na něj počkám před letištěm s našimi kufry. Aspoň jsem měla jistotu, že mi neujede.
Začala jsem vypočítávat cestu. Jak dlouho pojedeme, a tak dále. Takže pokud si správně vzpomínám je od Clevelandu San Francisco přibližně 2 500 mil. Takže to vidím na 2 dny cesty, kdybychom nezastavovali. Což znamená, že se zastávkami to bude tak na 3-5 dní. Vypadá to, že se mám na co těšit.
,,Tak jdeš?" zeptal se Alex, když přede mnou zastavil s velkým, červeným autem.
Podívám se mu do očí a usměju se ,,Jasně, ae ty svoje zavazadla si dáváš do kufru sám."
Podíval se na mně a zašklebil se ,,No jo."
Tak a bylo to, vyjeli jsme.
***
,,Chceš vystřídat?" zeptala jsem se Alexe. Bylo asi 7 hodin večer.
Když naše letadlo nouzově přistálo byli 4 hodiny odpoledne. Vyjeli jsme po páté hodině, takže bych se nedivila, kdyby byl z toho všeho unavený.
,,Ne, to je dobrý. Jen začínám mát trochu hlad. Nemáš něco v té tvé kouzelné kabelce?"
Udiveně se na něho podívám ,,Cože?"
,,No nemysi si, že jsem si toho nevšiml. Pokaždé, když šáhneš do té své kabelky nebo co to je. Vytáhneš něco zajímavého, jako na letišti ten svetr. Nebo před deseti minutama lízatko.
Vytáhla jsem lízátko z pusy a podívala se do kabelky. Nic k jídlu tam nebylo.
,,Promiň, myslím, že už nic k jídlu nemám." omluvím se
,,Ani žvýkačku?"
,,Ani žvýkačku." odpověděla jsem.
Chvíli bylo ticho a potom se to stalo. Sebral mi lízátko z ruky a vyhodil ho z okna.
,,Co to mělo být!?! žekřičela jsem na něj.
,,No, když né já tak ty taky ne."
Zamračila jsem se a zakřičela ,,Fajn!"
,,Zastavím až uvidím nějakou restauraci nebo tak, dobře?"
,,Dobře." řekla jsem naštvaně
Tohle léto bude dlouhé, a to je teprve konec června.
Tyhle prázdniny budou dlouhé hned z několika důvodů. Jedním z nich je samozdřejmě tahle cesta a tím druhým to, že musím letět do San Francisca za tátou.
Nemám nic proti San Franciscu, ani proti tátovi. Mám tam svůj vlastní pokoj (stejně jako doma v Bostonu), ale přece jen je tam jedna věc, kterou nesnáším. A tou je Jasmine.
Jasmine je dceriu tátovy snoubenky Annie. Annie mi zas tak nevadí, už jsem si na ni zvykla. A navíc je to už nějaký čas co se naši rozvedli. Ale Jasmine nesnáším.
Ze začátku se zdála být v pohodě. Dalo by se říct, že jsme byli i kamarádky, ale jednoho dne se to celé změnilo.
Alex zatočil a já si všimla, že míříme k McDonaldu. Super, takže se moc nenajím. Měla jsem mu říct, že jsem vegetariánla, ale to by jsme hledali do nekonečna.
Když jsme vešli dovnitř, ucítila jsem tu změnu vzduchu. Všude bylo cítit maso.
,,Dobrý den, co si dáte?"
,,Dobrý den. Dala bych si ten Caprese salat, hranolky, coliu a jedno Latté."
,,Tady nebo sebou?"
,,Sebou." odpověděla jsem

Když jsem se vrátila do auta, Alex už se ládoval svým Cheeseburgerem.
Otevřela jsem svůj pytlík a vytáhla svůj salát. Salát Caprese je asi to jediné co v McDonaldu jím kromě hranolek.
,,Vážně? Salát?" podivil se Alex, když jsem svoji objednávku vyložila před sebe.
Podívala jsem se na něj a ušklíbla se ,,Jsem vegetariánka."
,,Oh. Promiň."
,,V pohodě."
,,Víš, mohlas mi to říct. Pár mil odsud je Indianapolis a jsem si jistý, že tam by se našlo něco lepšího než McDonald."
Usmála jsem se a ukázala na své hranolky ,,To je v pohodě. Mám ještě hranolky, víš."
Usmál se ,, No právě.
,,A málem bych zapomněl." řekl a začal hledat něco v kapse. ,,Tady máš."
Bylo to lízátko.
,,Děkuju, ale tos nemusel."
,,Vlastně musel." řekl a znova si ukousl ze svého Cheeseburgeru.

Ahoj, tak tady je nová kapitola :)
Už vyrazili na cestu a možná se to nezdá, ale ta cesta bude ještě chvilku trvat :D
Co na ni říkáte? :)
Na obrázku je auto, kterým jedou :)

-Clary Clair :D