On the road

3. The motel

,,Emmo?" zašeptal Alex. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na něj. Bylo asi 10 hodin večer a vypadal unaveně.
,,Ano?" zeptala jsem se.
,,Mohla bys teď na chvíli řídit ty? Usínám a to u řidiče není dobrá věc." ozná mi mi a já si promnu oči.
,,Jasně, ale se mnou to bude asi podobně. Spala jsem asi 10 minut. Nikdy nemůžu v autě usnout." oznámím mu a on se zatváří překvapeně.
,,Já jsem na tom podobně. Ale myslím, že teď usnu." pomalu začne zastavovat až zajede k odpočívadlu. Předtím než stihnu otevřít dveře, mně zarazí jeho ruka, která chytne tu mou.
,,Počkej." řekne. ,,Dostal jsem nápad. Co takhle zajet do nějakého motelu, kde bychom mohli zůstat přes noc."
,,Přes noc? S tebou? Né díky." řeknu znechuceně a snažím se vystoupit. Bohužel, mně zase zastaví jeho ruka.
,,Takhle to nemyslím. Každý bychom měli svůj pokoj a ráno zase vyrazíme." navrhne. Ještě než nad tím doopravdy začnu přemýšlet uslyším samu sebe jak říkám ,,Ano."
A tak jsem zpátky nastoupila a Alex nastartoval.
Asi po deseti minutách Ale zastavil u motelu se jménem: U modré kočky.
Vystoupili jsme a já si z kufru vytáhla svoji tašku. Překvapilo mně, když Alex neudělal to samé.
,,Ty si nebereš věci?" zeptám se ho po chvíli.
,,No jo, málem bych zapomněl." řekne pobaveně. Když už oba máme své věci, výjdeme směrem ke vchodu.
První čeho si při tom, když vcházíme všimnu, jsou modré stěny, které se do místnosti, ve které je plno dřeva moc nehodí.
,,Dobrý večer." řekne dáma na recepci, když vcházíme.
,,Dobrý večer." odpovíme ji sborově.
,,Máte zájem o pokoj?" zeptá se nás.
,,Pokoje." opravím ji co možná nejmileji.
,,Dobrá." řekne a podívá se do svého počítače.
,,Máte veliké štěstí." oznámí ,,Máme už jen dva pokoje, které jsou teď vaše."
,,Skvělé." řekne Alex a začne v tašce hledat peněženku ,,Kolik to bude stát?"
,,Dvěstě dollarů na noc." odmlčí se ,,Samozdřejmě pro jednoho."
Dvěstě dollarů? To si nemůžu dovolit. Už tak mám málo peněz, kvůli tomu nouzovému přistání. A z mé nouzové kreditky se mi ty peníze nechce brát.
,,Alexi." zašeptám mu do ucha a zatahám mu za tričko, na znamení, že má jít za mnou stranou.
,,Já si to nemůžu dovolit." řeknu ,,Nemůžeme jet dál a najít nějaký levnější motel?" zeptám se v nadějí v hlase.
,,Já si to taky nemůžu dovolit, ale kdo ví, kde najdeme další." řekne.
,,A co chceš dělat?" zeptám se
,,Nechceš si ten pokoj vzít na půl?" zeptá se
,,Cože?!" zeptám se překvapeně
,,No, že ho zaplatíme napůl. Já si klidně lehnu na nějakou pohovku, jen už si chci vážně lehnout." řekne otráveně."
,,Tak dobře." řeknu a přikývnu.
,,Tak mi si vezmem jeden." řekne směrem k té dámě.
Dáma něco naťuká do svého počítače a podá nám klíče. Oba ji dáme peníze a vydáme se za ní, hledat náš pokoj.
Po cestě si prohlížím motel. Je opravdu nádhernej. Jsou tady takové ty zlaté svícny. Všude jsou kytky v krásných vázách a stará krásná okna.
Kdyyž dojdeme k pokoji s číslem 13 pousměju se. Tohle je náš pokoj. S dámou se rozloučíme a upozorní nás na to, že ráno v 7:00 je snídaně. Tedy pokud máme zájem (je v ceně), takže 100% máme.
Alex se ujal odemykání, a když jsme vešli dovnitř, uviděli jsme něco úžasného.
Bylo to nádherné. Hned vedle dveří stál starý stolek, který naprosto ladil s karamelovou barvou záclon. Postel se nacházela ve vedejším pokoji a dalo se o ní říct jediné: OBROVSKÁ.
Vážně, přísahám. Nikdy jsem takovouhle postel neviděla. Naproti postele byla televize a naproti ní gauč. Kožený gauč.
Byla to nádhera a to jsem ještě neviděla koupelnu.
,,No páni." řekl Alex s otevřenou pusou. ,,To jsem teda nečekal:"
,,To já taky ne." oznámim  mu a ppoložím svou tašku na zem vedle gauče, na který si hned sednu.
,,Tak já se zajdu umýt." řekne Alex a nasměruje si to ke koupelně.
Než mu ale stačím odpovědět zmizí v koupelně, ve které se zamkne.
Pustím si televizi a uvelebím se na gauči. Snad mu to nebude trvat dlouho.

Když o 20 minut Alex vyleze naštvaně se na něj otočím.
,,Cos tam dělal tak dlouho?"
,,Sprchoval se?" řekne ironicky a já se zamračím. Raději vstanu z gauče a popadnu svou tašku.
Naštvaně se na něj podívám a potom zmizím v koupelně.
Zamknu se a posadím se ke dveřím na zem. Proč tohle děláš? zeptám se sama sebe a raději zalezu do sprchy.
Sprchování miluju. Sice se nic nevyrovná teplé vaně, ale sprchování prostě zbožňuju. Je to asi tím, že když jsem ve sprše, zapomenu na všechny svoje problémy a soustředím se jen na tu vodu.
Když už jsem ze sprchy venku, snažím se najít mé pyžamo. Ale marně.
,,Krucinál!" zašeptám a vyhrabu si nějaké třičko a minikraťasy.
Normálně bych si je na spaní nevzala a ještě ke všem dneska, ale co mám dělat. Zajímalo by mně kde jak to, že jsem si ho zapomněla.
Vylezu z koupelny a můj pohled hned spočine na Alexovi, který leží v posteli a náramně se baví.
,,Whow!" nikdy bych neřekl, že bys mohla vypadat takhle...sexy
,,Drž hubu!" zakřičím a hodím po něm poštář. ,,Zapoměla jsem si doma pyžamo."
,,Okay. Nic neříkám." jakmile to dořekne zasměje se.
Potom si zajdu dát svou tašku zpátky ke gauči a po cestě zpátky projdu kolem zrcadla. Jen co zahlídnu svůj odraz vrátím se.
Jelikož mám na sobě své velice oblíbené, volné triko, nejdou mé miniraťasy vidět, a tak vypadám, že pod tričkem nemám nic.
Chvíli na sebe ještě hledím, a potom zamířím k posteli.
,,Vstávej." řeknu mu, když už stojím u ní.
,,Ale notak, Emm." řekne a ukáže na postel ,,Vidíš jak je velká? Sem se vejdeme oba."
,,Zaprvé: Neříkej mi Emm! A za druhé: Slíbil si, že budeš na gauči."
Zaraženě se na mně podívá ,,Já ale nic neslíbil." A potom mi to dojde. On opravdu nic neslíbil.
,,Tak fajn, ale posuň se." řeknu naštvaně, a když se konečně posune lehnu si na svoji stranu postele.
,,Pane bože!" Zakřičím. Ta postel je naprosto úžasná. Je tak měkká.
,,Co je?" zeptá se mně Alex otráveně
,,Tady chcu umřít. V téhle posteli." oznámím mu.
 Alex protočí panenky a nechtěně se usměje ,,Máš pravdu." řekne po chvíli.
Natáhnu se pro peřinu a přikriju se.
,,Dobrou noc." řekne a otočí se na druhou stranu
,,Dobrou." odpovím a udělám to samé. Bohužel se při tom mém otáčení na bok, dotknu jeho nohy.
Raději na to zapomenu a zavřu oči.
***
Když se ráno probudím, neležím na polštáři, ale na něčem jiném. Podívám se co to je, a  zjistím, že je to Alex. Opatrně zvednu hlavu a posadím se.
,,Jak dlouho si vzůru?" zeptá se mně
,,Chvilku." řeknu uspěchaně.
Vstanu z postele a protáhnu se. Otočím se a všimnu si, že se na mně Alex dívá. Raději odejdu do koupelny, kde si vyčistím zuby.
Podle hodin na budíku v koupelně, je 6:50. Tak akorát čas na slibovanou snídani.
Výjdu z koupelny a zajdu si pro oblečení. Potom se zase vrátím do koupelny, kde se převlíknu, letmo se namaluju a jsem připravená vyrazit.
Když jsem se vrátila zpátky Alex už byl taky nachystaný k odchodu. Zkontrolovali jsme pokoj a odešli jsme i s kufry na snídani.
***
Po snídani jsme konečně vyjeli.
Řídila jsem já. Mám ráda řízení, ale nemám ráda lidi, kteří mi do něj mluví. A k mé smůle je jedním z nich Alex.
,,Zařaď si." řekl napomínavým tónem.
,,Vždyť jo." odfrknu mu. Zařadím a zapnu rádio. Zrovna hraje Taylor Swift se svou písní Bank Space.
,,Vypni to." řekne Alex naštvaně. Když mu na to neodpovím, natáhne se a rádio vypne sám.
,,Proč si to udělal?!" zakřičím na něj a rádio znovu zapnu.
,,Moje holka tuhle písničku milovala. Teda bývalá holka." opraví se.
,,Bývalá?" zeptám se.
,,Jo, od mého odletu." řekne a podívá se z okna.
,,Chceš o tom mluvit?" zeptám se a rádio stlumím.
,,Ne." odmlčí se ,,Nebo..já nevím."
Podívám se na něj. Nechci se mu do toho moc plést. Sama to nemám ráda, ale musím se přiznat, že mě to trošku zajímá.
,,No tak. Vydím ti to na očích." řeknu a šťouchnu do něj.
Usměje se ,,Rozešla se se mnou. Kvůli mému nejlepšímu kámošovi. Který, už teď samozdřejmě můj nejlepší kámoš není."
,,To mě mrzí."
Doopravdy mě to mrzí. Přesně tenhle pocit znám. Úplně ten stejný. Před dvěma lety se mi stalo to samé. Když na to teď myslím, něco mi dojde.
,,Sakra!" zakřičím a málem strhnu volant.
,,Co se děje?" zakřičí Alex polekaně.
,,Zapoměla jsem zavolat rodičům! Oba mně zabijou!" zakřičím znova. Jak jsem na to jen mohla zapomenout.
,,Musím někde zastavit." oznámím mu a při první příležitosti to udělám.
Vytočím mámino číslo.
,,Ahoj zlatíčko už si dorazila?" zeptá se mě máma
,,No víš..jsem na cestě." oznámím jí
,,Jak to myslíš, že jsi na cestě?" zeptá se mě překvapeně.
,,Naše letadlo nouzově přistálo a..."než jsem stačila dopovědět větu máma mě přerušila.
,,Jak to myslíš, že nouzově přistálo? Jseš v pořádku? A kde si?!" zakřičí máma vystrašeně. Přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout.
,,No, jsem na cestě. Jedu autem." oznámím jí.
,,Dobře, dobře a co táta?" zeptá se mě.
,,Teď mu jdu zavolat." řeknu, ale pochybuju, že mě slyšela.
,,A jedeš sama? Máš dostatek peněz?" řekne vystrašeně.
,,Sama nejedu. Jedu ještě s jedním...no, je to složitý." oznámím jí. Myslím, že čím míň toho ví, tím líp. Akorát by panikařila.
,,S kým to teda jedeš?!" zakřičí. To je celá moje máma. Vždycky zbytečně panikaří.
,,S jedním klukem." oznámím jí a podívám se na Alexe, který (jak je vidět) velice dobře poslouchá.
,,A kolik mu je? Střídáte se v řízení? V kolik dorazíte?..." než máma stačí vychrit další otázky přeruším ji.
,,Mami, klid. Budu v pořádku. Už musím končit. Mám tě ráda." řeknu
,,Ale.." odmlčí se ,,já tebe taky."
Potom se rozloučíme a já zavolám tátovi. Náš rozhovor vypadá podobně, akorát nemá tak velký strach, jak máma.
,,Tak na sebe dávej pozor. Chceš mluvit s Annie, nebo Jasmine?" zeptá se mě táta nakonec.
,,Ne tati, díky." odpovím a rozloučím se.
S Annie bych si neměla co říct, a s Jasmine spolu nemluvíme skoro dva roky. Do San Francisca jedu za svím tátou, jeho ženou Annie a její dcerou Jasmine. Která je stejně stará, jako já.
Annie mi nevadí. Už jsem si na ni zvykla, a mám ji celkem ráda. S Jasmine spolu nemluvíme, kvůli jednomu incidentu před 2 lety.
A musím říct, že se ten incident podobá hodně tomu od Alexe.
-----------------------------
Ahoooj :)
Po dlouhé době přidávám 3. díl :)
Doufám, že se vám líbil. V příštím díle se dozvíte něco víc o Emmě i o Alexovi.
Budu moc ráda, když mi napíšete, jak se vám líbil .)
- Clary Clair :)