On the road

5. Indianapolis

,,Kam to jedeš?" zakřičela jsem na něj, ale on jen stále hleděl před sebe. ,,Alexi, jestli mi to hned neřekneš tak..tak." přerušil mě.

,,Tak co?" podíval se na mě s úšklebkem ,,Nemáš slov?"

,,Těch mám až příliš." řeknu naštvaně a otočím se k oknu. Nechápu co dělá, ani proč to dělá. Bylo to, jako by mu z minuty na minutu přeskočilo. Nakloním se do zadu a ze sedadla za mnou, vezmu mapu. Očima začnu hledat místo kde jsme a z mé kabelky vytáhnu červenou fixu.

,,Tak kam?" Otočí se na mě s překvapením v očích. Doufala jsem, že mi konečně prozradí jeho plán a tohle byla jediná možnost.

,,No do Indianapolis, zapomělas?" řekne pobaveně. Já mezitím otevřu fix a zakrouškuju Indianapolis. Potom zakrouškuju Cleveland, Boston a samozdřejmě hotel ve kterém jsme spali.

,,Dobrý nápad." řekne a zvedne ruku na znamení, že si s ním mám plácnout. Chvilku na tu ruku hledím a nakonec to udělám.

,,Nakonec nebudeš tak špatná, jak se zdálo." jen tak prohodí, ale jakmile si všimne mého naštvaného výrazu, raději mlčí.

,,No dovol." řeknu jakoby naštvaně, ale když si všimnu, že se usmívá praštím ho jemně do ramene.

,,Ty taky." pronesu, protože vím, že na to čeká. Nic dalšího neříká a usměje se.

| O hodinu později |

,,Tak jsme tady." oznámí mi rozespalý Alex, který právě zaparkoval na parkovišti kousek od centra. Vystoupila jsem z auta.

,,Mám ti z kufru vytáhnot batoh?" zeptám se Alexe, který jen přikývne Vytáhnu ho a podám mu ho.

,,Děkuju." řekne se zářivým úsměvem, který mu oplatím. Otočím se, ale Alex mě chytne za ruku, do které mi později dá kabelku.

,,Díky." řekla jsem s jistým překvapením v hlase. Alex na mě jen mrkl a začal se věnovat svému mobilu. Mezitím, co si něco dělal na mobilu, začala jsem kontrolovat věci v kabelce, jestli mám opravdu vše. Peněženka, klíče, mapa, mobil a taky myslityčinka pro případ nouze. Jednu věc jsem, ale přece jen zapomněla a to knížku. Knížku musím mít vždycky u sebe, uklidňuje mě to.
Otevřu dveře spolujezdce a strčím jí do mé rudé kabelky, která se perfektně hodí k mým černým skiny jeanům a bílému tričku.

,,Knížku, vážně?" podivý se Alex a schová svůj mobil do kapsy.

,,Problém?" zeptám se a zapnu kabelku.

,,Ne." zavrtí hlavou a sám pro sebe se usměje ,,Díval jsem se zrovna na mapy, atak. Myslím, že bychom mohli do centra, je tam takový památník. No a potom třeba někam na jídlo?" 

,,Tak fajn." řeknu nadšeně a společně se vydáme vstříc ulicím Indianapolisu.

 | Později |

,,McDonald?" navrhne Alex.

,,Jo, klidně." odpovím a společně vejdeme dovnitř.

,,Dobrý den, co si dáte?" zeptá se nás prodavač u pultu (Opravdu nevím, jak ho nazvat :D)

,,Já si dám Big Mac, jedny velké hranolky a Colu." oznámí Alex prodavači.

,,A co vy?" zeptá se potom mě a já stuhnu.

,,Dělej, já to platím." řekne Alex a já si začnu prohlížet, co všechno tu mají.

,,Cheeseburger a hranolky." odpovím. Normálně bych si k tomu dala ještě zmrzlinu a Colu, ale nechtělo se mi Alexe zatěžovat.

,,Ještě k tomu jednu Colu." dodá Alex a já se na něj překvapeně otočím.

,,Nechci abys upíjela z té mojí." zašeptá mým směrem a já se jen v hlavě zasměju. O to se fakt nemusí bát.

Když jsme dojedli, nastal čas jít do Muzea Umění. Strašně jsem se tam těšila a musím říct, že to tam byla nádhera.

,,Tak tady nejsem rozhodně naposled." prohodím a z kabelky vytáhnu foťák. Vyfotím pár fotek budovy a potom Alexe. Nemám nejmenší tušení, proč jsem to udělala. Tou dobou se díval jiným směrem a prostě jsem to musela udělat. Myslím, že by to nezjistil, kdybych nezapoměla vypnout blesk.

,,Tos neudělala!" zakřičel a já začala utíkat. Oběhla jsem kolem nějakého zájezdu, jelikož tam bylo plno lidí a kolem jedné rodiny. Když jsem si myslela, že ho mám z krku, sedla jsem si na lavičku.

,,Mám tě!" zakřičel a skočil na mě. On na mě opravdu skočíl!

,,Seslez ze mě!" zakřičela jsem tak hlasitě, že se na nás všichni podívali. Alex mě poslechl a slezl. Oba jsme se začali strašně smát, když v tom se Alex ke mě naklonil a zašeptal: ,,Tohle není konec."

Usmála jsem se a udělala jsem to samé ,,To se ještě uvidí." 

Usmál se a vstal. Podal mi ruku a vytáhl mě na nohy. ,,Kam teď?" zeptal se. Já jsem jen pokrčila rameny.

,,Byl to tvůj nápad." připustila jsem ,,Zvol další místo ty."

Vykouzlil takový ten jeho zamyšlený pohled. Nakonec to vzdal a vytáhl mobil. Chvilku něco hledal a nakonec se usmál ,,St. Louis." řekne.

,,Tak na co čekáme?" řeknu a chytnu ho zaruku a vedu směrem k našemu autu. Chvilku je takový stuhlý. Upřímně nevím, co to do mě vjelo ani proč jsem ho chytla za tu ruku. Ale najednou mi ji stiskne a uvolní se.

Když dojdeme k autu, pustí mou ruku a otevře kufr, do kterého dá batoh. Já si mezitím sednu na sedadlo spolujezdce, jelikož jsme se dohodli, že bude řídit on. Savřu oči a přemýšlím. Bohužel mě přeruší blesk foťáku a né ledajakého. Mého.

,,Jak..jak si mi ho sebral?!" zakřičím celá překvapená. Vždyť jsem si ho schovala do tašky.

,,To je tajemství, ale řekněme, že by sis měla dát větší pozor na své věci." oznámí mi a já celá stuhnu.

,,Ne kvůli mně, kvůli zlodějům." trošku se mi uleví a on si sedne a připoutá se.

,,Vrátíš mi ho?" zeptám se a on jen  zavrtí hlavou ,,Budeš si muset chvilku počkat." Nic víc už neřekne a nastartuje.

--------------------------------

► Ahoj, po dlouhé době přidávám novou část! Teď budou kapitoly častěji :)

► Snad se vám část líbila :)

► Clary Clair ♥