On the road

4. Do you wanna play a game?

,,Emmo?" zeptá se mě Alex, po chvíli mlčení.

,,Alexi?" zeptám se.

,,Co takhle si zahrát hru." navrhne a já se usměju.

,,Hru?" hry v autě byla moje nejoblíbenější zábava, když jsem byla malá. Vždycky jsem to hrála s našima po cestě k babičce. Většinou to byla hra na barevná auta, nebo na psy v autě. A nebudu vám lhát. Vždycky jsem vyhrála.

,,Ano hru, nějakou poznávací. Víš, užírá mě ten pocit, že o tobě nic nevím. Jsi pro mě naprostá cizinka, která se mnou jede v autě." když to řekne, zamyslím se. Má obrovskou pravdu, jediné co o něm vím, je jeho jméno. A navíc, jak můžu vědět, že není falešné?

,,Tak dobře, ale jak si to představuješ?" zeptám se ho.

,,No, jeden z nás položí otázku, a ten druhý mu odpoví." navrne ,,To neznáš?"

,,Ne, neznám. Já totiž normálně s cizinci nikam nejezdím." oznámím mu a podívám se z okna.

,,Bože, Emmo. Tak hraješ nebo chceš dále zůstat tajemná?" zeptá se mě a já mu nakonec odpovím, že jo. Hraju.

,,Tak super." řekne ,,Začínáš."

Dobře, dobře. Tak na co se ho zeptat, jako první. Je tady dost věcí, které mě zajímají, ale myslím, že jsem přišla na tu zprávnou otázku.
,,Opravdu se jmenuješ Alex?"

,,Alex, jak jinak bych se jako jmenoval?" podíví se, ale nakonec se zasměje ,,Asi se moc koukáš na dobrodružný filmy, nebo ještě hůř detektivky."

,,Náhodou..." řeknu, ale přeruší mě.

,,Jmenuju se Alex,dobře? Alex Mardsen." když se zmíní o jeho příjmení, okamžitě si vzpomenu na rozhovor, který běžel ráno v televizi

,,Počkej." řeknu ,,Není tvůj táta náhodou Max Mardsen? Ten světoznámý právník?"
Když neodpovídá podívám se na něj. Jeho oči vypadají sklesle a jeho úsměv je pryč.

,,Jo, je stačí?" řekne naštvaně a začne se věnovat řízení.  Chvíli oba mlčíme. Jeho tátu znám. Ne naživo, ale často ho vídám v televizi. Jeho táta je typ právníka, který obhajuje většinou ty, co jsou vinni. A většinou případ vyhraje.

,,Zapomeň na to, že jsem se ptala, dobře?" řeknu omluvným tónem.

Podívá se a mě a kousne se do rtu ,,Tak teď jsem na řadě já." řekne se zamyšleným pohledem.,,Proč jedeš do San Francisca?" 

Na tuhle otázku opravdu nechci odpovídat. Né, že by to bylo nějak extra tajné, ale přecce jen bych si to radši nechala pro sebe. ,,Na svatbu." oznámím mu

,,Na čí?" zeptá se okamžitě.

,,Není to jedno?" řeknu naštvaně.

,,Ty ses mě taky zeptala na mého otce, a já odpověděl." řekne

Má pravdu ,,Na tátovu. A teď je řada na mě. Stejná otázka: Proč jedeš do San Francisca?"

,,Víš můj táta, je přesně takový jaký je v televizi. Mluví v těch svých termínech, stará se jenom o svou práci. Když příjde domů, zajímá se jen o školu. Můj žiot je mu vlastně naprosto ukradenej." když to dopoví, stiskne rty a podívá se na mě. ,,A tak jsem se rozhodl, že mu to ulehčím a odjedu. Stejně mě doma nic nedrží."

,,A co škola?" zeptám se ,,Nemusíš po prázninách do školy?"

,,Ne." řekne ,,já už školu dodělal."

,,Takže, vlastně utíkáš." dodám

,,Jo, přesně tak."
Když o pár minut později Alex zastaví na benzínce, odskočím si na záchod. Upřímně, záchody tady nejsou nic moc, ale myslím, že pro mou potřebu budou stačit.
Jamile vylezu z kabinky, vytáhnu mobil. Displej ukazuje tři zprávy. První a druhá je od operátora, zatím co ta třetí od Annie.