Ze života prodavačů 1

191.

31.12.
V masně

Zákazník:
„Dobrej. Vy se tu nějak nudíte, ne?“

Prodavač:
„Dobrej. Jak jste to poznal?“

Zákazník:
„Hrajete si s vidličkou.“

Prodavač:
„Protože mi někdo šlohl pytlíky!“

Zákazník:
„Pytlíky?“

Prodavač:
„Jo. Ruličku s pytlíky, protože si normálně hraju s ní. Ha! Tady, kolegyně mi ji sebrala.“

Zákazník:
„Tak asi nemá, tak jí je nechte.“

Prodavač:
„No to teda ne! To jsou moje pytlíky! Ať si najde svoje, ale na moje mi sahat nebude!“
*Vytrhne kolegyni ruličku z ruky*
„Můj pytlík!“

Zákazník:
”Vy máte dost. Ale aspoň tu máte srandu.“

Prodavač:
„Smích je to jediné, co nám ještě zbývá.“

Zákazník:
„To je asi pravda. Dáte mi jeden pytlík?“

Prodavač:
„Můj pytlík? Vy nemáte svůj?“

Zákazník:
„Mám, ale ten je plnej.“

Prodavač:
„Hm, stačí říct.“

Zákazník:
„Co?“

Prodavač:
„Ale nic, tu máte.“
*Podá mu sáček*

Zákazník:
„Taak dobře. Děkuju, nashle.“

Prodavač na řehtající se kolegyně:
„Čemu se smějete? Kdybyste mi nekradli pytlíky...“