Ze života prodavačů 1

92.

Jistě si pamatujete na dědečka z kapitoly 84. (zapomenutý rodinou).
No, v pátek přišel s manželkou, která se vydala na nákup do Penny. A zase jsem měl zážitek...

***

Dědeček:
„Donesete mi zase židličku?“

Prodavač:
„Dobrý den. Nezlobte se. Je mi to moc líto, ale nemůžu. Nemám žádnou volnou pro Vás, protože-“

Dědeček:
„Ale já chci židličku. Nevydržím stát moc dlouho.“

Prodavač:
„Já vím a je mi to opravdu moc líto. Ale přijelo nám vedení a mají poradu. Máme jen čtyři židle a všechny jsou obsazené.“

Dědeček se otočil a naštvaně odešel ke zdi, kde pokaždé seděl.
Po hodině přišla jeho manželka:

„Proč stojíš? Oni ti nedali židli?“

Dědeček:
„Ty svině mě poslali do prdele, ať prý třeba chcípnu.“

***

No, manželka za mnou přišla a ptala se, proč jsme mu ji dnes nedali. Když jí vysvětlil situaci, jen něco zabrblala a odešla.

Tady se jasně ukázalo, že
"Pro dobrotu na žebrotu"