Ze života prodavačů 1

72.

Dnešní odpoledne se tedy opravdu vydařilo -_-
*****************************

Obsluhoval jsem zákazníka (cca 150Kg /150cm) na uzeninách.
V okamžiku, kdy jsem mu řekl cenu, se sebral a odešel přes celou prodejnu k masu.

Nejprve mne vytočilo, že mi mohl říct hned, že chce ještě maso, ale on se vzápětí vrátil a dožadoval se svého nákupu:

Prodavač:
„Nejdřív mi to musíte zaplatit.“

Zákazník:
„Však jo, peníze máš u pokladny masa.“

Prodavač:
„To mi chcete říct, že jste šel přes celý krám, abyste mi dal peníze tam? A můžu vědět proč, když jsem markoval tady?“

Zákazník:
„Aspoň se projdeš. Potřebuješ pohyb jako sůl. Se na sebe podívej.“

Prodavač:
„Co prosím?“

Zákazník:
„Seš tlustej jako prase.“

Prodavač:
„Co si to dovolujete? To říkáte Vy mně? Narozdíl od Vás mám 84 kilo.“

Zákazník:
„Vždyť říkám, že jsi jak bečka. A já sportuju.“

Prodavač:
„Říká kosatka... A sportujete, jo? Leda tak běháte od gauče do ledničky. Nashledanou!“

Dal jsem mu nákup a šel jsem si pro peníze.
Co se člověk vše nedozví -_-