1. Kapitola

229 15 5
                                    

Přestěhoval jsem se. Většinou se přes smrt mých miláčků dostanu, ale tentokrát to je jiný.. on byl jiný..
Můj Erínek.. můj miláček..
Doteď se mi o něm zdá. Chci ho zpátky.

Jel jsem na snídani do knihovny kousek od mého nového domu. Než mi donesli objednávku tak jsem si prohlížel knížky až jsem narazil na podezřelou bichli v oddělaní náboženství. Vytáhl jsem ji. Na obalu byli divné paznaky, ale když jsem ji otevřel a koukl se na obsah, zavalila mě vlna naděje.
"Rytuál na přivedení mrtvých k životu.." tiše jsem zopakoval.
"Pane? Je tu vaše objednávka.." oznámila mi milá servirka. Jen jsem kývl a poděkoval. Rychle jsem do sebe snidani hodil a vydal se k okénku na vypůjčení knih.
"Dobrý den." pozdravil jsem postarší pani
"Dobrej!" Odpověděla s úsměvem na rtech.
"Chtěl bych si vypůjčit tule knihu." Přisunul jsem k ní bichli. Žena si ju chvíli prohlížela a pak začala hledat v rejstříku.
"Tuhle knihu tu nemáme registrovanou..." Koukla na bichli. Jen jsme přikívl.
"Tak si ji vemte!" Usmála se a knihu mi podala.
"Děkuji!" Vzal jsme knihu, klpaly se mi ruce.
Rychle jsem dojel domů a zalesl do sklepa. Sedl jsem si na zem a najel na stránku s rituálem, co chci províst.
"Upozornění:" ach.. to přeskočim.. co tam bude napsáno? Neni vhodné pro děti mladší 3 let?
"Jestli se jedná o bytost blízkou, vylejte svoje dítě a nekreslete s ním tento znak..." Chvíli jsme přemýšlel, co přesně mám dělat. Pak jsem si jen povzdech a začal si honit. Nemyslel jsem na nic jiného než na něj. Když jsem toho vystříkal dostatek a nakreslil znak tak jsem pokračoval ve čtení.
"Nyní opakujte tuto básničku a představujte si bytost co chcete přivést zpět:
Djjdjejdnemkelss
kxbxndjkdkdldmmd
Zksnjsjdkdkdkkdjdj
fnfnjckeooelelslld
Dmdmmdjdkdkdkk
dmdmfmkfmfkrm"
(Jsem línej vymyšlet básničku xD)

Udělal jsme to, co kniha řikala. Po asi minitě začal znak hořet. Jen jsem dál opakoval. Najdenou vše zhaslo a rozvalila se místností zima. Zmlkl jsem a ve tmě jsem uviděl dvě zelená světýlka. Kokala na mě. Uslyšel jsem zavrčení a někdo se na mě vrhl. Měl sílu, ale já byl silnější. Chytl jsem mu ruce.
"Nech mě!" Zavrčel. Byl to Eren. Do očí se mi nahrnuli slzy.
"Erínku.." špitl jsme a objal ho. Kousle mě do ramene, ale to mi bylo jedno.

Upřímně jsem nečekal, že napíšu 2. díl. XD
Užívejte!

~Hensa

Let me go |2|Kde žijí příběhy. Začni objevovat