Let me go |2|

6. Kapitola

...strčil tam svoje velký démonický péro! Roztrhl mi tim prdel.. bolelo to tak zkurveně hodně... Rozbrečel jsem se bolestí.. bylo to jakoby mi tam strčil rozpálenej meč..
"Copak~? Ona to bolí~?" Přirazil ještě víc. Zavrtěl jsem hlavou. Ne.. nedokážu si to přiznat..
"Ne? Tak proč tolik slz~?" Setřel mi je palcem a olízl si ho, "A nebo jsou to slzy štěstí~?" Zahihňal se a přirazil ještě silněji.
"Pvoším, pšešťaň!!" Pokusil jsem se odtáhnout.
"Co to bylo? Prosím přidej~? Mile rád, Levísku!" Znova se zahihňal tim svym démonickým smíchem, chytl mě za boky a začal silně přiážet.
Bolelo to jakoby mi do prdele strčil tisíc rozpálených nožů. Něco někdy povídal, ale já ho neslyšel přes všechnu tu bolest. Omdlel jsem.. a doufal, že už se neprobudim..

Byla noc, když jsem otevřel oči. Byl jsem vyřízenej všechno mě bolelo.. ale nejvíc prdel.. už jsem neměl roubík.. v puse jsem cítil podivnou slanou pachuť.. po chvíli mi došlo, co to je..
"Erene...?" Zachraptil jsem. Nemohl jsem skoro mluvit. Ticho.. nemohl jsem se pohnout.. ruce a nohy jsem měl pořád svázaný..
"Erene.... prosím.." z očí mi začali zase týct slzy. Pořád nic.. kde je..? Chybí mi.. proč..? Právě mě znásilnil...
"Erene.. prosím pojď sem..." Rozbrečel jsem se.. najednou se všechno zahalilo do temnoty.. jakoby přese mě někdo hodil deku..
Pak se nade mnou objevily dvě červené oči, Eren.
"Erene.." špitl jsem.
"Copak?" Olízl mi tvář od slz.
"Prosím.. rozvaž mě.."
"Ne.." zavrčel.
"Prosím..."
"Tys mě taky nepustil, když jsem prosil.. trpěl.. tak proč bych měl já pustit tebe..." Slízal mi slzy... Nechápal jsem o čem mluví.. tak hezky jsem se o něj staral... Mazlil ho.. krmil..
"Eren-" Dal mi prst na rty.
"Shhh..." Usmál se a zmizel.. byl jsem zpátky v pokoji.....

Hensa~