Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - Druhý díl ]

3 : Přiznání

Sám se pokoušel mi obléct tepláky promočené krví a modrým pracím gelem a když se mu to s mojí nechutí konečně podařilo, urychleně mě zvednul vší silou a já hned spadla hlavou na jeho hruď, abych zakryla aspoň svůj obličej.
Dav lidí ztichl, hudba se ztlumila a najednou jsem uslyšela Rafeův hlas. ,,Kate, do prdele co se stalo! Zavolejte někdo sanitku! Pusť ji ty čuráku!" řval po JJovi, kterému jsem stihla tiše zašeptat že ,,Nemocnice ne.." ,,Rafe běž domů. Teď tě nepotřebuje, nikdy tě nepotřebovala, tak už se s tím kurva smiř." zvýšil hlas ale prohlásil to klidně, v moment kdy rychle procházel mezi lidma co dělali místo a u toho přiběhl John B, Pope i Kie a bavili se o tom, že mě musí naložit do Twinkie a o tom, že do nemocnice nechci. V ten moment, jsem naštěstí, jen z vyčerpání usla.

• • •
U Johna B

Vůně, kterou jsem dost dobře poznávala byla zpět. Probudila jsem se, z okna to vypadalo že uprostřed noci a naproti mě seděla Kie která na židli pomalu usínala. Mihla jsem sebou, protože jsem byla celá ztuhlá a ona zase dávala pozor. ,,Kluci! Je vzhůru!" rychle s úsměvem zavolala a jako první do dveří vtrhl JJ, kterej o práh zakopl a málem se neudrzěl. Tomu jsem se zasmála a nevím proč, najednou se smáli všichni a taky měli slzy v očích. ,,Ty jseš moje statečná holka Kate.." vrhla se na mě Kie, která mě v leže objímala a skoro na mně ležela. To jsem se usmívala jak sluníčko a upírala pohled na JJe vedle Johna s Popem. Ti se podívali na sebe a jako první za náma na postel skočil JJ, kterej ze shora obejmul Kie a kousek mě. I když mě bolelo stehno a rána na na břiše, tentokrát jsem to mohla ignorovat díky nim. Smála jsem se, protože mě Kie začala pode všema lechtat.

• • •

Po dlouhé době jsem se opatrně zvedla a všechny tak ze mě nějakým způsobem shodila. Smích, jejich smích a hlavně jeho smích je to, co jsem teď potřebovala nejvíc. ,,Miluju vás." ležela jsem na zádech a na každého z nich jsem se podívala a poslala velkej úsměv i s jednou kapkou slzy. ,,Neplakej kočko.." přetočila se více ke mně na břicho Kie, která mi slzu otřela pryč. Pak jsem si všimla, jak koukla na všechny a kývla hlavou. John, ona a Pope se zvedli, ještě jednou na mě kývli a zavřeli za sebou dveře. JJ, kterej skončil na zemi se vyšplhal za mnou a díval se na mě od shora dolů.

• • •

Teprve teď jsem si všimla, že na sobě mám zase to JJovo šedé tílko, které jsem měla poprvé, co jsem tady byla. ,,Pamatuješ, jak jsem se před tebou v tomhle tílku a kalhotkách styděla?" uchechtla jsem se tomu, a on taky. ,,Jak bych mohl zapomenout?" řekl a ani se mi nepodíval do očí, jen sledoval moje zakryté, rozbité tělo. Měla jsem na sobě velké tepláky, nejspíš Johnovy tepláky a když JJ položil ruku na moje břicho, nadzvedla jsem nohy, aby mi tepláky sundal, protože chci vidět to, co jsem si dokázala udělat. ,,Fakt?" podíval se na mě po dlouhé době a v jeho očích mě ovládla jistota. Dívala jsem se na jeho rty, které jsem vážně chtěla políbit a taky jsem to udělala. Ve chvilce jsem mu dala malý, ale dlouhý polibek, po kterým jsme si jen dýchali do úst. Jen doufám, že to pochopil. ,,Mhm. Jo." ujistila jsem ho a já mu pomalu pomáhala. Měla jsem rány zalepené náplastmi a najednou jsem je vidět nechtěla. ,,Ne.. zakryj to.." myslím, že to tušil a že na to byl připravenej, kvůli tomu, jak rychle přese mě deku hodil.

• • •

Zase jsem se začala trochu třást a protože sledoval každej můj pohyb, hned si toho všimnul a chytnul mi obě ruce. ,,Hej.. pššt.. jsem tu s tebou, jo?" z rukou mi dal poprvé pořádně ruce na břicho a u toho se usmál. Právě tohle jsem nechtěla, aby se stalo. To, aby si budoval vztah k tomu, co mám uvnitř, když to půjde co nejdřív ven a když nikdo neví, jestli je vůbec jeho. Určitě si teď představuje, jakej by byl táta a že by nikdy nedělal chyby, jaké udělal Luke. ,,Co se tam stalo?" přerušil mě v myšlenkách a já se otočila hlavou přímo k němu.
,,Vzpomněla jsem si.. na všechno.. Na Rafea, na Kelce, na tebe.. Sarah, s kterou jsme se pohádaly.. Babička, která umírá.. Táta.. kterej je naživu a-"

• • •

,,Počkej, počkej.. Umírá? Naživu?" ruka, kterou mě hladil se najednou zastavila a dost ho to zaseklo. ,,Kate- znamená to že.." ,,Se budu stěhovat? Možná.." ptala jsem se sama sebe, protože jsem nad tím ještě nestihla přemýšlet a měla toho tolik co říct. ,,JJi je mi tak líto to, že jsem ti nevěřila.." pronesla jsem z ničeho nic a pořádně se nadechla u promnutí čela. ,,To nic. Já věděl, že ti to dojde, jen.. nevěděl jsem, co dělat, když sis vybrala už po několikáté jeho.. tak jsem trochu blbul s Olivií a došlo mi, že nikoho jiného než tebe nechci Kate. Vážně nechci." přetočil se na bok a já taky. To mi zandal pramínek padajících vlasů z obličeje za ucho a zkoušel se usmívat, i když vím, jak moc nahrané to bylo. ,,JJi, to není všechno." musela jsem říct, protože vím, že nastal čas. Čím dřív mu to řeknu, tím lepší to bude pro nás všechny, a nebudu lhát, protože o něj znovu nepřijdu, a jestli jo, asi to tak mělo být. ,,Co tím myslíš?"

• • •

,,Vyspala jsem se s Rafem a nevím, možná to je jeho?" vypadly mi slova, protože jsem ze sebe konečně dostala to nejdůležitější, co mi vrtalo hlavou ale pořád jsem myslela na babičku s tátou. ,,Promiň JJi, já jen- vážně se omlouvám.." šáhla jsem si na břicho a přesně z jeho obličeje četla, co se stane, když mi skápla další slza po tváři.