Už jsem tady!

VIII

,,Y/n?" Podívala jsi se kolem sebe a když jsi spatřila malou holčičku stojící v pyžamku u dveří jejího pokojíčku, co nejmileji jsi odvětila. ,,Copak, broučku?" Holčička se k tobě rozešla a usadila se naproti tobě na gauč- tam kde předtím seděl Harry.- Ach, Harry. Proč jen dnešek musel skončit takhle...

,,Nemůžu usnout,bolí mě hlava." ,,Já taky,ale koukej co mám," A vytáhla jsi ze svého batůžku s osobními věcmi- který sis jako jediný nechala ve společenské místnosti ,,chladivý polštářek!" Podala jsi ho dívence a ta si ho poslušně přiložila na čelo.

,,Ty jsi ta holka která říkala tu řeč?" Zeptala se holčička. ,,Ano, to tedy jsem." ,,Nemyslím to špatně ale co jsi udělala že jsi mohla něco říct, a ne jako ostatní jen přihlížet?" Lehce ses usmála. ,,Je to na dlooouhééé povídání." ,,Prosííím, vždyť stejně nemůžu usnoout!!" ,,Tak faajn,"

,,jako malá jsem se narodila jako nechtěné dítě. Rodiče mě prostě dali pryč, a vzali si mě tady na hrad. Vyrůstala jsem tu a lidi tady brala jako své rodiče. Brumbál mi četl pohádky, Minerva mě krmila a uspávala, Snape mě učil a Hagrid si se mnou hrál... Až jsem byla větší ,tak jsem nastoupila do prvního ročníku- jako teď ty. Potom jsem se byla s Hagridem podívat u 'mudlů' ,ale pro mě to nebyli mudlové. Našla jsem si tam nejlepší kamarádku a u té potom i bydlela přes prázdniny- když jsem chtěla. Její rodiče mě brali jako vlastní. Minulý rok, její maminka onemocněla, a tak jsem tam jela a společně s mojí nejlepší kamarádkou jsme pomáhali tátovy se o ni postarat. Hned jakmile to bylo lepší jsem se vrátila a porazili jsme Voldemorta. Ten její zdravotní stav se zhoršil a tak jsem potom ke konci jela zpátky za ní. Už je kompletně vyléčena a já můžu být zase tady..."

,,Pááááni!!" zareagovala mladá Nebelvírka. ,,A víš ,kdo jsou tvý rodiče?" Nastalo ticho,nezmohla jsi se na jediné slovo... Až potom... ,,Nebudeš se mě bát?" ,,Nebudu!!" ,,Mí rodiče jsou..."