Už jsem tady!

XXIII

„Panebože! Y/n, vstávej! Je čtvrtek!" Třásla tebou Hermiona a na poslední slovo dala obzvlášť důraz. Jak milé překvapení. Promnula sis oči a chvíli ti trvalo než jsi pochopila, co to vlastně řekla. Najednou si vyskočila z postele, a popadla Mione za ramena.

„Panebože! Čtvrtek! Zítra jedeme domů! Aaa." Křičela jsi. Nejsi připravená odjet!

„Jo, to taky! Ale dneska jsou výsledky zkoušky!" Svalila se na tvou postel- tu postel, ze které tě vytáhla. Úplně jsi na zkoušky zapomněla, ale bobky jsi teď už měla.

---

Odebraly jste se na snídani, všichni už tam byli. Téma, které všichni studenti sedmého ročníku probírali, bylo zkoušky.

„Vám to trvalo! Kdeste byly?" rozhazoval rukama Harry. Hermiona mávla rukou na znamení, že je to jedno a pustily jste se do jídla.

Seamus a Dean se k vám naklonili. „Jaké máte dojmy?" Hermiona se rozvykládala, jak se strašně bojí, ale všichni víte, že není jiná možnost, než že by prošla.

„Mně to zachránilo bylinkářství." uchechtl se Neville. Chvíli jste si povídali, pak přišla partička zmijozelů.

Draco vlepil pusu Harrymu na tvář, ten se jen červenal. „Hej! Kazíte mi snídani!" prskal Ron.

„Kámo, však se s Hermionou cucáte furt!" dloubal do něj Dean. Ron se ohnal ale Dean uhnul.

„Rone, nedělej! Koukej." uchechtl se Mattheo a vlepil ti polibek. Usmála ses. Dívky udělaly slastné „Aww." a pokračovalo se v konverzaci.

---

„Žaci, pozor prosím! Nyní budu číst jména a budete si ke mne chodit pro výsledky zkoušek." odkašlala si Minerva a začala číst jména podle abecedy. „Nial Aris, prosím." Hnědooký bunet, vysoký asi metr sedmdesát pět se zvedl a zamířil k celému učitelskému sboru. Potřásli si rukou, Minerva něco mluvila, poté mu předala ručičku pergamenu a chlapec odcházel. „Další, Agnes Abdová!"

Jména utíkala jako voda, Hermiona už mávala ruličkou nad hlavou a objímala se s Nevillem, kterému to opravdu zachránilo bylinkářství. „Y/n, prosím!" Zvedla jsi se a kráčela směrem k ředitelce.

„Y/n, miláčku. Gratuluji, oficiálně se z tebe stal kouzelník! Mohlo to být lepší, ale dobrá práce, má milá. Budeš mmě, i všem ostatním, moc chybět. Přeji ti hodně zdaru, jak ve vztahu s Mattem, tak v životě. Vždy tu jsi vítána. Mám tě ráda." obejmula tě a utřela si slzu. Oplatila jsi jí její slova, byla jako tvoje teta! A pokračovala dál k učitelům.

Po pár minutách už jste všichni mávali ruličkami, objímali se a po závěrečném monologu ředitelky jste jásali, tleskali a křičeli.. Emoce musely ven.

Pár lidí ruličkou nemávalo, jako Caira, ale bůhví, co s nimi bude. Ty ji máš! Zvládla jsi to, jsi na sebe pyšná! I tvůj přítel to zvládnul, objímali jste se a pusa rozhodně nechyběla. Jsi šťastná.

---

Byl tu večer. Celé odpoledne jste strávili ve společenské místnosti, hráli jste hry, povídali si, brečeli, prostě vše.. Teď tu ale byla poslední párty. Všichni jste se vyparádili a začali se scházet v sále. Všude byl alkohol, balónky, světýlka, všichni měli párty kloboučky, drželi pití a tancovali do rytmu hudby. Vystřídal se rock, pop, disko, ploužáky.. Zkrátka vše!

Neskutečně sis párty užila a zakončila jsi ji s Mattheem v jedné posteli za zástěnami a tišícím kouzlem.

Dnešek byl náročný, ale rozhodně sis ho užila. Jsi na sebe ale i na ostatní moc pyšná. Teď jen usnout a zítra hurá domů...

•••

Do očí ti svítily paprsky slunce. Promnula sis oči a vytáhla se do sedu. Poslední den! Na posteli už seděla Hermiona. Usmívala se na tebe, ale slzy měla na krajíčku. Přešla jsi k ní, a společně jste seděli v objetí.

Poslední den, poslední hygiena v téhle koupelně, poslední snídaně, poslední... Vše!

Hygienu jsi udělala letem světem a vydala se s Hermionou na snídani. Oči nejstarších studentů byly od slz a červené. Kdo by čekal, že na poslední snídani bude téměř ticho. Nikdo nemluvil, všichni navazovali oční kontakt, usmívali se a tekly jim slzy.

Dokodrzmácela ses do pokoje, kde si všechny své věci naházela do tašek a kufrů a ty snesla všechny dolů. Pokoj byl tak prázdný.

Posledních pět minut!
„Budete mi chybět, moc. Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale jste moje rodina." Vzlykal Harry.

Říkali jste si nejlepší zážitky, vzpomínky, podepisovali si spolecné fotografie, objímali se a brečeli.

„Mám vás moc ráda." usmála ses.
Vlak odjíždí za chvíli, všichni jste se seskupili do jednoho velkého objetí.

Jediné, co bylo slyšet, bylo vzlykání a „Budete mi chybět." řečeno různými hlasy.

Poslední oční kontakty, poslední dotyky, objetí, poslední slova. Všichni jste popadli zavazadla a mířili ven, kde jste se každý vydal svou vlastní cestou. Někdo jen vlakem, autem, lodí, kočárem, nebo třeba na koštěti, jedno je jisté, tohle rozhodně není konec vaší společné cesty.

Poslední pohled na Bradavice, teď se jen otočit a vydat se vstříc novému životu, momentálně bok po boku Matthea.

~~~

Ahoj! Tohle je oficiální konec! Snad se vám povídka líbila. Tohle byla moje úplně první, je tam spousta chyb a není dokonalá, ale snad vám udělala radost. Budu moc ráda když mi napíšete nějakou zpětnou vazbu. Pokud jsem vás zaujala, mrkněte na můj profil!

Moc si vážím,pokud jste to dočetli až sem! Mám vás rada, vaše zzeemm<3.