upíří kousnutí

nastal den

Už to jsou dva dny co jsme objevili vlčí smečku. od té doby jsem trochu nervózní mám docela strach, mám strach z toho že se něco zvrtne. Ale jsem připravená udělat cokoliv proto aby jsem dokončila úkol který mi byl dán. teďka jsem v pokoji a mám v uších sluchátka, pouští se mi tam náhodné písničky ale jsou takový uklidňující. Tak čučím na svůj oblíbený pořad jménem strop. už tady takhle ležím hodinu. Rozhodla jsem se vstát z postele a dojít si dolů do kuchyně pro něco k snědku. ještě jsem měla sluchátka v uších takže jsem nic neslyšela. Došla jsem k lednici a zabořila do ní hlavu. vytáhla jsem si jogurt a šla si sednout. Kluci nikde nebyli, bylo to takový znepokojiví. 

Když jsem dojedla jogurt tak jsem chtěla zalézt do svého pokoje ale někdo na mě promluvil. ,,kam zase jdeš?" Byl to Juro, ,,Do pokoje." koukla jsem se na něj znuděným obličejem. ,,nemůžeš pořád být zavřená v pokoji..... Zítra je tvůj velký den k doplnění tvého poslání." Šibalsky se na mě usmál a pomalu ke mě kráčel.  Já jsem se jenom na něj dívala a poslouchala písničku která právě začala hrát v sluchátkách. ,,No tak co bych tedy měla dělat?" Podívala jsem se na něj s vážným výrazem a čekala na jeho odpověď. ,,Co třeba............." Tak to bude na dlouho, přerušila jsem jeho dumání co bych měla dělat. ,,No tak než něco vymyslíš tak já se odeberu do svého pokoje." Šla jsem pomalu ke schodům a bych mohla do svého pokoje, ale Juro mě chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě, pomalu mi vyndával sluchátka z uších a nahýbal se k mému uchu aby mi něco pošeptal, ,,Tak co třeba koukat semnou na film." Čekal na mou odpověď. ,,tak jo proč by ne." Usmála jsem se na něj a on si mě vzala do náruče, věc kterou ze všeho nejvíc nenávidím. ,,Umím chodit po svých." Koukla jsem se na něj naštvaně ale než jsem se dokázala od něj odstrčit už jsem seděla na gauči. taky už na stole byl popcorn, ale juro nikde. Než jsem stačila mrknout byl přede mnou a v ruce měl film, ne kecám žádný film ale horror! A ještě ke všemu se žraloky a já žraloky nenávidím. Šibalsky se na mě usmál. ,,tak už to pustíš?! Nebo na co čekáš." Řekla jsem trochu vyklepaným hlasem a čekala kdy pustí film abych to měla už za sebou. Proč zrovna 47 metrů mimo klec. to mi děláte za co. když tam byl po každý nějaký žralok tak jsem přilepila na Jurovu hruď a ani se nehla, držela jsem se jako klíště. Juro se mezitím smál a užíval si film. Konečně skončil film (pro mě horor) a já si mohla od dechnout 

Juro se zvedl a vytáhl další film, já se modlila aby v tom nebyl další žralok. a vytáhl................ chvilka napětí. A sakra další horor a tentokrát to byl pátek 13. Doufám že to bude v pohodě. Koukla jsem se na hodiny a už bylo 9 večer ale Kou a Kenji nikde. Juro si zase vedle mě sedla a já jsem se k němu přilepila. Hlavu jsem měla na jeho klíně a byla koukala se na film. Juro mě něžně hladil ve vlasech a užíval si tu chvilku že může být semnou. Ale pozor pořád chodím s Kenjim. Byli jsme ani ne v půlce filmu a mě se pomalu začali zavírat oči a potom byla už jenom tma. V klidu jsem si ležela a cítila potom malý vánek a jak na mě něco padá. byla to nejspíš deka, byla to  stoprocentně deka. byla měkká a hřejivá, pořádně jsem se pod ní zachumlala a spala.  

Bylo ráno a mě vzbudily sluneční paprsky. pomalu jsem otvírala svoje očka a rozhlížela se kolem sebe, už jsem nebyla v obýváku ale u sebe v pokoji. Za mnou ležel Kenji a držel mě kolem pasu. já se opatrně a potichu postavila tak abych ho nevzbudila. Šla jsem do koupelny a tam se osprchovala, poté jsem udělala ranní hygienu a převlíkla jsem se. Šla jsem zpátky do pokoje a Kenji pořád spal. Potichu jsem si vzala sluchátka a telefon. Pustila jsem si písničky a šla do kuchyně. V kuchyni jsem si vzala jablko a šla ven na zahradu. pomalu začínalo jaro a venku bylo krásně. Já jsem jenom seděla v trávě, poslouchala písničky, jedla jablko a koukala na sluníčko které začalo krásně svítit a hřát.

ještě jsem tam byla tak hodinu ale potom jsem už musela jít. připravila jsem si věci na večer, tepláky a mikinu. Když bylo kolem páté večer tak jsme s klukama už radši vyjeli aby jsme tam byli co nejdřív. Setkali jsme se na místě kde jsme se seznámily se smečkou a čekali na Akitu, Subara, Lily a El. Čekali jsme tam minimálně 30 minut. Konečně přišla Akita. Samozřejmě ve vlčí podobě aby se mohla bránit. dala mi náznak by jsme šli my 4 za ní. já jsem se rozešla a kluci též. Poté jsme byli u velkého stromu ze kterého svítily přírodní světýlka, nejspíše světlušky a také nějaký svíticí sliz. bylo tam rostlinný lano které nás vytáhlo nahoru. nahoře byla velká dřevěná deska jako podlaha. nad námi byla z větví a listů střecha. bylo od tam tud krásný výhled. Měli to tam hrozně útulný. Akita chvíli něco lovila ze skříňky až to konečně našla. ,,Stačili by tyhle ty dva poháry?" byli krásné, stříbrné a leštivé a měli tak krásné bílé ornamenty. ,,Jasně." Ona se na mě pousmála a dala je do malé hnědé brašničky. byli jsme tam asi tak ještě hodinu možná dvě dokud jsme nevyrazily. Šly jsme pomalu, já a kluci byli ve předu a Akita s její smečkou za námi. Když jsme byli v lese u velkého Dubu tak jsme okolo dubu postavily malé svíticí houbičky. ještě jsme tam stáli a čekali takových 20 min až to začalo.

Rozsvítil se měsíc a jeho měsíční paprsky dopadali vedle dubu na místo kde stál Kenji a Akita. každý měl v ruce nůž, kývli na sebe aby si daly náznak na to aby se řízli. potom když jim z dlaní tekla krev tak si podali ruce. poté El a Kou podali pohárky s mojí krví. A začali oba najednou plnit přísahu. ,,na náznak míru a konce boje jsme se tu dnes večer pod svitem měsíce sešli aby jsme to všechno ukončili." Kenji skončil a Akita pokračovala ,,Já Akita...... Alfa vlkodlačí smečky přísahám na svojí duši, věrnost a oddanost upírům." Když to dořekla tak zase začal Kenji. ,,Já Kenji vůdce upírů přísahám na svojí duši, duši, věrnost a oddanost vlkodlakům." Oba dva domluvili a napili se krve. Po chvilce měsíční světlo pomalu začalo mizet. Kenji a Akita od sebe odstoupily a šli ke své partě, smečce říkejte si tomu jak chcete. ,,Už je konec?" Přišlo mi to všechno tak lehké. Žádný háček v tom nebyl, nic se nedělo. To bylo velice znepokojiví.  Ale hlavní je že všechno dopadlo tak jak by mělo. Vlčí smečka a upíři udělali mírovou smlouvu. Úžasné, ale stejnak mám divný pocit že se něco zvrtne.... Uběhlo takových 5 minut co se to všechno odehrálo a mě pomalu začalo být špatně. Kenji se rozešel k Akitě a natáhl k ní ruku. Akita se na něj otočila a podala mu jí též, potom si potřásl rukami. V tu chvíli když si potřásli rukou, se stalo něco co jsem nečekala............

Tak a protože jsem hrozná svině tak to nechám na někdy jindy. Ale doufám že se vám tato kapitola líbily, a také doufám že se vám upíří kousnutí líbí. je to má první kniha takže jsem se docela snažila. Až tuto knihu dokončím což bude za chvíli tak už mám pro vás připravenou další. tak zatím papa.😊