The Girl Next Door // Chris Evans

Chapter 1

Počasí v Bostonu se začalo oteplovat teď, když květen skončil a začínal červen. Erica byla obzvlášť šťastná za sluníčko, když se konečně přestěhovala do svého nového domova a měla velkou krásnou zahradu pro svého pejska. Široký úsměv se jí roztáhl na růžových rtech, když vstoupila na zadní terasu, rozhlédla se po zelené trávě a představila si, jak tady tráví hodiny, zatímco si hraje se svým psem a nechává ho odpočívat na sluníčku.

Konečně našetřila dost peněz, aby se přestěhovala ze svého bytu ve městě do předměstí Bostonu, koupila si útulný dům a měla pěknou velkou zahradu pro svého psa. I když se sem nastěhovala teprve na začátku tohoto týdne, už věděla, že to tady bude milovat.

Erica byla v sobotní odpoledne zaneprázdněná, vybaloval věci, ale musela si dát pauzu a vzít svého psa ven. Strávila s ním většinu rána, ale když ho viděla z okna, jak běhá kolem jako šílenec, nechtěla o to přijít.

„Jacky! Hele, co pro tebe mám!" zvolal její hedvábně jemný hlas a ukázala mu nový gumový míček.

Zlatý retrívr zaštěkal, než jí doběhl k nohám a začal všude kolem poskakovat. Hlasitě se zasmála, než hodila červený gumový míček až k dřevěněnému plotu, ke kterému bleskově vyběhl, aby ho chytil. Ti dva si takhle hráli pořád a pořád dokola, dokud nezaslechla jiné štěknutí následované malým zanaříkáním. Uvědomila si, že vychází ze zahrady sousedů, ale od té doby, co se nastěhovala, ještě neviděla toho, kdo tam bydlel.

Erica tajně doufala, že to bude malá roztomilá rodinka s malými roztomilými dětmi, které by sem mohly přijít a hrát si s Jackym. Chtěla pro ně péct dobroty a dělat jim věci a bavit je v letním slunci, ale zatím nevěděla, kdo ti obyvatelé byli... Tedy... Jednoho z nich vlastně potkala.

Ten proklouzl dírou, kterou si vykopal pod dřevěným plotem a rychle přiběhl tam, kde byla na terase. Erica si klekla a poškrábala roztomilého pejska za ušima.

„Ahoj, kamaráde! Ty ses vrátil!" Zahihňala se, byla překvapená, že ho zase vidí, když sem přišel už ráno, ale samozřejmě byla ráda, že opět vidí hnědo-bílého pejska. „Jsem ráda, že ses zase za mnou přišel podívat."

Pes štěkl, než šťastně zamával ocasem a skočil jí na klín. Tmavě hnědé kudrliny Ericy se zatřásly smíchem, než si z obličeje smetla rovnou ofinu, aby ji pejsek mohl olíznout na obličeji. Netrvalo to ale dlouho, protože když Jacky přiběhl zpátky i s balonkem a Erica ho znovu hodila, oba pejsci se nadšeně rozběhli, aby ho chytili.

Zatímco se tohle dělo, Erica slyšela, jak se kolem rozezněl hromotný smích, než nízký hlas zvolal: „Dodgere, ty blbečku! Kde jsi? Vrať se zpátky!"

„Je v pořádku! Je tady!" zavolala Erica zpátky na neviditelného cizince.

Za moment viděla, jak se nad dřevěným plotem objevila hlava. Cizinec byl překvapivě pěkný s ostrou čelistí a tmavě hnědými vlasy, které byly pěkně hozené dozadu. Perfektně zastřižené vousy pokrývaly spodní část jeho obličeje a jejich tmavá barva jedině dodávala kontrastu jeho ocelově modrých očí. Na rtech měl úšklebek, šly mu vidět perfektně bílé zuby a už teď mohla říct, že tenhle muž je plný smíchu a zábavy.

„Dodgere!" vykřikl ten muž, když uviděl svého psa poskakovat kolem se zlatým retrívrem. „Co to tady děláš?"

„Dneska ráno přišel taky," objasnila Erica cizincovi.

Muž zaklonil hlavu a vydal ze sebe ten nejroztomilejší smích, jaký kdy Erica slyšela, než jí řekl: „To je ale ťulpas! Je ze všeho tak nadšený a nejspíš slyšel vašeho psa a nadchl se. Omlouvám se, že vám ale vlezl na zahradu."