The Girl Next Door // Chris Evans

Chapter 13

Skoro dva týdny uběhly od doby, kdy Chris řekl Erice, co k ní cítí. Bylo to mezi nimi nejprve nepříjemné a bylo očividné, že to není takové, jaké to bylo předtím. Erica už ráno neotevírala okno, aby mu zazpívala Krásku a Zvíře jako každé ráno předtím. Chris jí neskákal přes plot a nelehával s ní v trávě. Nechodili spolu na večeře, ani spolu neměli filmové maratóny a oba cítil ve svých životech bez toho druhého velkou prázdnotu.

Kvůli tomu se oba pokusili mluvit s tím druhým, aby věci alespoň nebyly tak trapné, ale byl to pomalý proces. Pořád to nebylo stejné a oba je to bolelo. Tenhle konkrétní páteční večer měla Erica u sebe Ethana, Mylese a Stellu na přespání ve svém domě. Vágně mu o tom řekla a on si pomyslel, že tohle možná bude dobrá příležitost s ní strávit čas a trošku věci napravit.

Chris si nazul své tenisky a strčil si ruce do kapes od mikiny, než zapískal na Dodgera. Pejsek přiběhl a otřel se mu o kalhoty, než ho vyvedl ze dveří a oba šli v pomalu stmívajícím se večeru k domu vedle.

Nebyl v jejím domě od té doby, co se stal celý ten incident a Chris si nebyl jistý, jak to půjde, ale rozhodl se do toho jít na plno a zaklepat. Ucítil malé množství úlevy, když dveře otevřel Ethan.

„Strejdo Chrisi!" zakřičel a skočil mu do náruče.

„Ahoj, kamaráde!" Chris mu pocuchal vlasy.

„Ethane, kdo je u dveří?" Chris zamrzl, když uslyšel její saténově hladký hlas.

Její otázka byla zodpovězena, když Dodger doběhl do obýváku, tak vstala a došla ke dveřím. Chris položil Ethana dolů a on odběhl zpátky dovnitř, aby mohl honit Dodgera, a nechal tak dva dospělé samotné u dveří. Erica se opřela o rám dveří a překřížila si paže na svém malém hrudníku a hravě se na něj usmála. Když viděl tu jiskru v jejích očích, věděl, že je v pořádku, že je tady a uvolnil se, když se setkal s jejím žoviálním postojem.

„Um, nepamatuju si, že bych tě pozvala," řekla skrze úsměv, než si zastrčila pár svých vlasů za ucho.

„Nepamatuju si, že bys mě ani nepozvala." Chris dal ruku na rám a opřel se dovnitř.

„Pravda." Eričino obočí se pozvedlo, než otočila hlavu a zakřičela: „Hej, děti! Měli bychom strejdu Chrise pustit dovnitř?"

Slyšel, jak všichni zakřičeli hlasité: „Jo!", tak Chrisovi řekla: „Dobře, verdikt byl vynesen, můžeš se přidat. Ale jsi Kapitán Amerika, takže bys mi stejně rozlámal dveře, kdybych řekla ne."

Chris hravě pokrčil rameny a zakřenil se. „To je pravda, přeci jen jsem rozerval špalek v půl... Nikdo nemusí vědět, jestli to byla jenom rekvizita nebo ne. Ale taky jsem objednal pizzu."

„Ou, tys objednal pizzu?! Tak to pojď dál." Pořád se hihňala, když mu uhýbala ze dveří a popohnala ho dovnitř.

„Pane jo, kdybych věděl, že mě pizza hned dostane dovnitř, řekl bych to hned, jak jsem přišel," řekl jí, zatímco se vyzouval a nechal si boty u dveří, než ji následoval do obýváku.

Okamžitě se rozesmál, když uviděl, co tam měla. Všechny polštáře a podušky byly stažené z pohovky a byly tu židle, aby mohly podpírat zdi polštářové pevnosti. Přes vrch přetáhli deky a on se rozesmál ještě víc, když jeden polštář, který nejspíš představoval dveře, vypadl a objevil se malý obličejík Stelly.

„Strejdo Chrisi!" vykvíkla, vylezla ven a doběhla k němu.

„Ahoj, zlatíčko." Bez námahy ji zvedl a držel ji opřenou o svůj hrudník, zatímco jí dával malé pusinky po celém obličeji.