Chapter 8

399 29 22
                                    

Když uslyšel škrábání na dveře, Chris došel do obýváku a hned našel viníka. Dodger kňučel, zatímco packou strkal do dveří, čímž svému páníčkovi dával vědět, že potřebuje ven. Chris k němu došel a pohladil ho po hlavě, než mu otevřel zadní dveře.

Dodger vyběhl do zahrady a vyčůral se, zatímco Chris stál u dveří a čekal na něj. Když byl Dodger hotový, místo toho, aby se vrátil ke Chrisovi, doběhl k plotu a protáhl se v místě, kde si vykopal díru.

„Ugh, Dodgere, vrať se!" zakřičel Chris skrze večerní vzduch.

Dlouho stál u dveří, pískal a volal jeho jméno. Normálně by mu nevadilo, že tam je, domyslel by si, že si prostě hraje s Jackym, ale v Eričině domě byla tma a napsal jí už před půl hodinou, ale nedočkal se žádné odpovědi, takže si nebyl jistý, jestli je teď vůbec doma.

Chris se rozhodl prostě přeskočit plot a pro Dodgera dojít, když neodpovídal na jeho volání, ale jakmile byl v druhé zahradě, hned zjistil, proč se nevrací zpátky. Erica ležela na zádech uprostřed trávníku, její tmavé kudrliny byly rozprostřené kolem ní a kotníky měla překřížené. Jacky byl k ní přitulený z jedné strany a hlavu měl na její paži a Dodger se rychle uvelebil na její druhé straně, zatímco ho hladila po jeho jemné srsti.

V uších měla sluchátka a jemně falešně zpívala společně s nějakou písničkou z devadesátek a on se nad tím obrazem zasmál. Rychle si to vyfotil, než k ní došel. Měla moc práce s tulením se s pejsky a se zpíváním na to, aby slyšela, jak se k ní přiblížil, dokud nestál přímo nad ní a ona otevřela oči a zakřičela.

Psi se okamžitě posadili, ale hned si lehli zase zpátky, když toho člověka poznali, ale Eričiny oči byly pořád vytřeštěné, zatímco si držela ruku na srdci, které jí prudce bilo. „Christophere Roberte Evansi! Budu z tebe mít infarkt!"

Jenom se smál, zatímco ona si vytáhla sluchátka a on se přiznal. „Přísahám, že jsem tě nechtěl vylekat. Dodger se tu zaběhl a já jsem pro něj šel. Neuvědomil jsem si, že nevíš, že jsem tu."

„Musím ti dát zvonek kolem krku, abych tě příště slyšela, až budeš přicházet." Erica se zahihňala, položila si hlavu zpátky do trávy a přitulila se ke psům.

Chris zavrtěl hlavou, jemně ji začal kopat do nohy a zeptal se: „Takže, co děláš?"

„Jenom se dívám na hvězdy... Je to tak uklidňující." Usmála se na něj.

Zatímco se jeho postava tyčila nad její, která ležela, zeptal se jí: „Můžu se přidat?"

Přikývla, tak se posadil, než si lehl na místo vedle ní, takže Dodger byl mezi nimi. Dal si paži za hlavu, podíval se nahoru a druhou rukou ukázal a řekl: „Tam je Velký vůz."

„Ne, Velký vůz leží přímo vedle mě," podráždila ho Erica, myslela tím jeho.

„A tys řekla, že je to uklidňující." Zachechtal se, nemohl si pomoct a musel se jejímu vtipkování smát.

Jen se na něj podívala a pozvedla koutek, čímž Chrise znovu rozesmála, než se znovu podívali nahoru na hvězdy. Venku bylo ticho a oba dlouho leželi v pohodlném tichu, jenom poslouchali dýchání pejsků, kteří spali.

„Erico." Chris prolomil ticho.

„Hmm?" Svýma očima studovala hvězdy.

„Co chceš v životě nejvíc?"

Jeho hluboká otázka ji zachytila nepřipravenou a donutila ji na něj otočit hlavu a podívat se na něj. Dlouhou chvíli přemýšlela, své tmavé oči nechala na jeho modrých, zatímco prohledávala své srdce.

The Girl Next Door // Chris EvansKde žijí příběhy. Začni objevovat