Aramir

6. kapitola - Srdcebol

Legolas neměl příliš problémy s tím, skrývat své opravdové city. Ale uvnitř se cítil prázdný. Věděl však, že nic nezmění, a tak se s tím pomaličku smiřoval. Nehodlal zemřít na žal.

Aragorn se tedy vrátil stejně jako Legolas ke spaní. S Boromirem to už bylo těžší.

Ať se snažil jak se snažil, stále přemítal nad tím, co se stalo a proč by to Chodec vůbec dělal. Však předtím raději zmizel! Trápila ho náhlá změna Aragornova chování. Nestěžoval si na to, že se s ním opět líbal, to rozhodně ne. Spíš se obával toho, že ho Chodec lituje a že jeho láska není opravdová. Ani sám Aragorn si tím nebyl jistý.

Boromir už měl dostatek sil na to, aby mohl jet na koni a aby mohla část rozbitého Společenstva pokračovat v cestě. Osedlali tedy jednoho rána své čtyřnohé společníky a vyjeli vstříc dalšímu dobrodružství.

Boromir se držel až na konci. Celou cestu byl tichý. Gimli, Meriadoc a Peregrin si mysleli, že je to kvůli jeho zraněním, ale Legolas i Aragorn věděli své. Aragorn jako vůdce řekl Legolasovi, ať chvíli jede jako první místo něj. Legolas jen tiše přikývl a převzal na chvilku vedení.

Aragorn zpomalil a nakonec se dostal až k Boromirovi. Mlčky vedle sebe pár minut jeli, a pak Aragorn konečně promluvil.

,,Trápíš se?"

Boromir zavrtěl hlavou v odpověď.

,,Pořád mlčíš."

Boromir si povzdechl. ,,Jsem jen unavený. Není mi pořád dobře."

,,Tak zastavíme," odpověděl mu Aragorn a už otvíral pusu, aby vydal hlasitý příkaz k zastavení.

,,Ne!" Boromir ho zarazil. ,,Musíme jet dál. Jeď dopředu... veď. Já to hlídám zezadu. Jeď."

Aragorn věděl, že dál tlačit nemá smysl. Zavrtěl tedy hlavou a rozjel se zpět. Věděl, že je něco špatně a tak nějak tušil, že to má něco společného s tím, co se stalo v noci a den předtím...