Aramir

26. kapitola - I Morgoth má své choutky

Morgoth, který se vrátil ještě před Dagor Dagorath, nedokázal porážku snést a tak musel smutkem znásilnit Saurona, a ne jednou. Aragorn se na druhou stranu cítil hrdý a silný. Vedl jejich vojska a Boromir mu za to určitě odpustí.

Nebo si to alespoň myslel.

Večer po bitvě seděl v jídelní síni a společně s ostatními významnými obyvateli Minas Tirith pojídal slavnostní večeři na oslavu výhry nad Sauronem a samotným Morgothem. Byla to výhra výher a on na tom měl svůj díl, myslel si, že Boromir ho za to bude obdivovat a milovat. Mýlil se však, a to moc.

Během večeře viděl, že Boromir odešel - na nic tedy nečekal, prudce vstal a tiše se vydal za ním. Stalkoval ho, až Boromir došel k suchému a mrtvému Bílému stromu. Tam poklekl a mlčky strom pozoroval jako v hlubokém rozjímání. Aragorn ho pozoroval zpoza sloupu.

Trvalo mu to notnou chvíli, než se opovážil za Boromirem jít. Ten se, jakmile ho spatřil, hned otočil a chtěl odejít pryč, když v tom ho Aragorn chytil za ramena.

,,Kam si myslíš, že jdeš, Boromire?" zeptal se ho. ,,Věčně se mi vyhýbáš bez možnosti promluvy. Saurona jsme už porazili."

Boromir chvíli mlčel. ,,Porážka Nepřítele neznamená, že ti odpustím tvoje sexuální dobrodružství s Legolasem a Faramirem," odsekl po chvíli.

,,S Legolasem jsem nespal!" bránil se Elendilův dědic, to však Boromira rozlítilo ještě více.

,,Ale s mým bratrem ano! S MÝM BRATREM!" obořil se na něj. V jeho očích se leskly slzy, ale snažil se je zahnat.

,,Byla to chyba!" vykřikl Aragorn a složil hlavu do rukou. ,,Při mém krátkém ... vyhoštění z města jsem hodně přemýšlel. Odpusť mi to, Boromire, a já přísahám, že už to neudělám!"

,,Proč bych ti to měl odpouštět?" Boromir skoro až zaječel v odpověď.

,,Proto," řekl Aragorn a z ničeho nic ho políbil a začal ho svlékat, přímo pod tím stromem.