2. kapitola - Hrdina a zachránce

44 6 0
                                    

Boromir, naprosto vyčerpaný a zmožený bojem, ležel na zemi. Probral se ze spaní a pomalu otevřel oči. Pár centimetrů od jeho obličeje byla dlouhovlasá tvář. Z únavy mu chvíli trvalo, než mu došlo, kdo to je. Aragorn. Pozoroval ho, jak mu ošetřuje ránu na rameni. Pozoroval jeho oči a zamyšlený výraz, pozoroval ho s obdivem a úctou. Můj zachránce, pomyslel si zasněně.

,,Už jsi vzhůru," řekl Aragorn najednou. Jakmile Boromir uslyšel jeho hloubavý hlas, poskočilo mu srdce. Pokusil se posadit, ale byl příliš zesláblý.Povzdechl si.

,,Musíš odpočívat," pověděl mu Aragon.

,,Nemůžu. Není na to čas," odmlouval Boromir, ale věděl, že Chodec má pravdu. Sotva se dokáže posadit, tak jak by mohl pospíchat dál?

Aragorn mu tiše čistil ránu a Boromir ho beze slova pozoroval. Občas mu mezi rty proklouzlo tiché syknutí bolestí. Jakmile Aragorn skončil, posadil se vedle Boromira.

,,Musíme tu ještě zůstat. Nemůžeš jet na koni takhle zraněný," řekl. Boromir však musel protestovat.

,,Ale to nejde! Můžou se sem vrátit. Pochybuji, že by se nám povedlo je vybít všechny znovu..." Boromirovi to přišlo nelogické, vždyť by na koni jet zvládl - minimálně o tom byl přesvědčený.

"Pomátl ses," odpověděl mu Chodec tiše. Odhrnul Boromirovi vlasy z čela a přiložil na něj svou dlaň. Nemá teplotu. Je to prostě blázen, pomyslel si.

Boromirovi se při Aragornově doteku zastavil dech. Měl hrubé, ale laskavé ruce. 

AramirKde žijí příběhy. Začni objevovat