Aramir

9. kapitola - Vyjasnění

Líbal ho, dokud ho Boromir neodstrčil. Přestože se mu to líbilo, vlastně byl docela zmatený.

,,Proč mi tohle děláš?" zeptal se ho. Ztěžka oddychoval a srdce mu splašeně bilo. Vypadal naštvaně, přestože naštvaný nebyl, a to Aragorna trochu odradilo.

,,Co?" odpověděl otázkou.

,,Vždycky mě takhle políbíš... a pak děláš že nic... " Boromir rozehnal mrkáním slzy. Nehodlal se před Aragornem rozbrečet, ne teď, a ne kvůli takové hlouposti.

Aragorn chvíli hledal správná slova. ,,Vždycky to vypadalo, že ty jsi odtažitý," řekl.

Na to neměl Boromir co říct, došlo mu, že má Chodec pravdu. A tak jen sklopil pohled a pokýval na souhlas.

,,Poslyš," pokračoval Aragorn a chytil ho za rameno, ,,já jsem zmatený. No, byl jsem. Já... já jsem nevěděl, jestli v tom jsou city nebo ne. Chtěl jsem to zkusit a ujasnit si to, jen naposledy."

,,A k čemu jsi dospěl?" Boromir se bál jeho odpovědi. Chtěl, aby byly jeho city opětované, ale kdyby byly opětované, vše by to jen komplikovalo. Vlastně na tom vůbec nezáleželo...

Aragorn se místo odpovědi jen opět naklonil nad Boromira, který se v jednu chvíli chystal na další polibek, ale hned po tom se od něj odsunul.

,,Víš, Chodče," řekl trochu zkroušeně, ,,rád bych, aby mezi námi bylo něco víc, než jen... pouhé přátelství. Ale musíme se soustředit na Froda a na jeho cestu. Musíme se soustředit na naše poslání, a na románek tu není místo ani čas."

Aragorn jen souhlasně přikývl. Přitáhl si Boromira do krátkého, ale silného objetí, a pak si popřáli dobrou noc. Aragorn pokračoval ve své hlídce a ani jeden z nich si nevšiml, že elfí chrápání utichlo.