Tomorrow is a new day [FNAF]

7.Kde to jsem?

Ahoj, ano neumřela jsem😅XD, a po jak je to vlastně dlouho, dva měsíce, hm možná, nicméně se vracím k psaní tohoto příběhu, víte jak bylo těžké se k tomu opět vrátit, tak si toho važte😅, ale omlouvám se ale odteď budou kapitoly možná nepravidelné a nebude možná tolik slov, ale musím se do toho pomalu zase dostat, no a já už nebudu zdržovat a užijte si další kapitolku.

Lisa's POV:

Probudila jsem se, nevěděla jsem kde jsem, byla jsem v nějaké tmavé místnosti, bylo zde velmi chladno a šel zde cítit mírný zápach olejů, pomalu jsem se postavila a neslyšně jsem šla okolo zdi a hledala světlo, byla jsem dost zmatená, rukou jsem jela po zdi až jsem narazila na vypínač, zmáčkla jsem ho, ale nic, zkusila jsem to znovu podruhé a silněji a tentokrát se zadařilo, ostré světlo mě bodalo do očí, ale za chvíli jsem se rozkoukala, asi jsem pořád v restauraci, pomyslela jsem si, pak jsem uslyšela těžké robotické kroky, poslední co si pamatuju bylo jak jsem byla s Freddym na střeše, čekala jsem a čekala, pak kroky utichly a kovové dveře se otevřely, stál v nich Freddy

"Freddy", vydechla jsem.

"Liso", řekl.

"Co se stalo", zeptala jsem se ho.

"Byli jsme na střeše, pozorovali jsme hvězdy a ty jsi pak na mě", pousmál se i když to šlo stěží poznat na jeho robotické tváři, "usnula", "tak jsem tě sem odnesl, aby jsi se mohla v klidu vyspat".

Zmohla jsem se jenom na "aha", pak jsem si ale něco uvědomila, rychle jsem se ho zeptala

"Freddy kolik je hodin"?

"No před chvílí bylo 10".

"Počkej to jsem spala celý den"?!

Začala jsem vyšilovat.

"Já musím okamžitě domů, mamka se vrací ve čtvrt na jedenáct a je po 10, pokud tam nebudu budu mít velkej průser, hele stavím se zase v pátek, pozdravuj ode mě ostatní, čau", vykřikla jsem a vyběhla jsem na chodbu a nakonec z pizzerie, když jsem vybíhávala na chodbu, ještě jsem na něj zamávala, když jsem vyběhla před pizzerii, bylo 22:12, sakra, sakra, řekla jsem si, běžela jsem po ulici domů tak rychle jak jsem jen mohla, vběhla jsem na zahradu, vylezla jsem po žebříku a vskočila do svého pokoje, slíbila jsem rodičům že je přivítám, tak jsem vběhla dolů do obýváku zrovna ve chvíli kdy se otevřely dveře

"Mami, tati", vykřikla jsem nadšeně a možná trochu nervózně.

"Ahoj Liso", pozdravila mě mamka a taťka přitakal

"Ahoj".

"Tak co jak se vám vydařila ta pracovní cesta", zeptala jsem se se zájmem.

"Jo je to dobrý, dostali jsme povolení na stavbu, tentokrát pizzerie".

"Budete stavět pizzerku", zeptala jsem se.

"Ano, tvůj otec to celé vede a já mu vyřídím faktury".

"Jsem ráda že se vám to vydařilo".

"My také, ale ty by jsi už měla jít spát, ráno vstáváš do školy".

"Jistě, už jdu".

Odebrala jsem se do pokoje a šla si lehnout, ale nebyla jsem vůbec unavená, jednak jsem v té pizzerií prospala celý den a jednak jsem přemýšlela, o Freddym, o animatronicích a o té nové pizzerii kterou má táta stavět, proč zrovna pizzerii? Přišlo mi to sice trochu podivné, ale nechtěla jsem to řešit, nakonec jsem přeci jen usnula.

Pátek 15:30, Lisa's POV:

Škola mi uběhla celkem rychle, už je to pár dnů co jsem se dozvěděla že ti animatronici žijí, už jsem se na Freddyho těšila, pořád tak nějak nemůžu uvěřit že jsem se asi zamilovala do animatronika, bylo to tak zvláštní, ale věděla jsem že má duši člověka, takže jsem ho tak brala jako svého přítele, ne jako robota, bylo nějak 6 večer, rodiče byli pryč, odjeli prý za nějakou tetou, takže byla dokonalá příležitost jít zase do pizzerie, prý se vrátí až v neděli večer, takže mám pátek a sobotu, šla jsem si udělat večeři, vzala jsem si mléko a nasypala si do toho musli, když jsem dojedla svou večeři, šla jsem se ještě vysprchovat a umýt si vlasy, poté jsem se převlékla, vzala jsem si černé legíny a bílé tričko, chtěla jsem působit nenápadně, vlasy jsem si nechala rozpuštěné vzala jsem si telefon, své černé boty na podpatku a vyrazila jsem, potichu jsem přešla přes ulici, bylo už 9 večer a pizzerie už byla tudíž zavřená, potichu jsem vešla dovnitř zadním vchodem a zavřela za sebou dveře exitu a pomaličku šla chodbou, hledala jsem Freddyho a ostatní animatroniky, ale nikde jsem je neviděla, opatrně jsem vešla do místnosti s pódiem

"Ehh haló, Freddy, Bonnie"? "Chico, Foxy"? "Haló, jste tu někdo"?

"Divný", řekla jsem nahlas.

Najednou jsem na sobě ucítila něčí ruce a pak mě někdo vzal do náruče, byl to Freddy.

"Ahoj", řekl.

"Ahoj", přitakala jsem.

"Pustíš mě na zem"?

"Hm, proč bych to dělal"?

Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím, Freddy se tomu jenom zasmál.

"Teda tvůj smích je děsivý", poznamenala jsem.

Potichu se opět zasmál a pak mě pustil na zem.

"Díky", řekla jsem a trochu si oprášila legíny i když na nich nebyl žádný prach, ale prostě ze zvyku.

"Pojď, posaď se, něco ti chceme ukázat", řekl a dovedl mě až ke stolu, poděkovala jsem za místo a sedla jsem si, seděla jsem pod pódiem, najednou místnost potemněla úplně, předtím tu bylo aspoň slabounké světlo, ale teď zde byla úplná tma, po asi dlouhé minutě mě oslnily světla reflektorů a na pódiu stáli Foxy, vedle něho vpravo Chica, vlevo vedle Foxyho Bonnie a úplně vepředu veprostřed s mikrofonem v ruce stál Freddy, nestačila jsem zírat. A pak započala hudba z Bonnieho kytary a Freddy začal zpívat a ostatní se k němu po čase přidali

"Bring you down here in the dead of night.
Keep you working, try to survive.
We are secretly watching you too.
Trying our best to get at you".

"Run"!

"You can run, you can't hide!
We'll always seek, we'll always find!
You can run, but you can't hide!
We'll always seek, we'll always find"!

"You can run, you can try!
You can run, but you can't hide!
You can run, you can try!
You can run, but you can't hide"!

"They're laughing while finding
I'm hiding, I'm trying.
I feel like she's lying
I feel like I'm dying.
She's guiding me quietly,
Instructing me blindly.
Afraid of what might be.
I feel like I'm dying".

"Hide"!

"I hear a sound! It's prolly just a mouse.
I see them in the dark!
I only saw a spark.
I know there's someone there!
Not as far as I'm aware".

"Why don't you believe me?
Maybe you're right.
It's just another night.
But I heard a creek. Just go back to sleep. I'm always quick to rage. So go back to your stage.
Wait.. Now I hear".

"Run"!

"What's that sound?
I know someone's there!
Hiding in the shadows,
Thinking I was unaware!
Who's that I see?
The birthday Boy-To-Be".

"Let's invite him over,
Hurry up before he's bolder!
Oh Bon-Bon,
Let's make this fun.
You can't deter me this time".

"No,I'm done!
I won't go back to my stage,
It's my new trend!
Well let's say hi to the new friend"!

"I knew I was right
To think I would find you over here.
Ha-ha ha...
Well isn't it intriguing that.
You seen to be just a little bit wary
Of Bon-Bon and me...
Well there's no need".

"We know you want to deactive us.
But we just can't let that happen!
Every night always it never changes.
But we can make accidents happen".

"We can make accidents happen.
We can make accidents happen.
We can make accidents happen".

Všichni dozpívali a já byla v pořádném šoku, vstala jsem a zatleskala jsem jim jak nejvíce jsem dokázala.

Pak Freddy položil mikrofon na krabici na pódiu a pomalu sešel až ke mě dolů, nevěděla jsem co mě to popadlo, ale naráz jsem měla takový šílený strach, bála jsem se ale zároveň jsem chtěla aby se něco stalo, co to ale mělo být jsem nevěděla.

Uf, hotovo, tak doufám že se vám kapitola líbila a myslím si že byla docela dlouhá, však taky aby ne po takové době že 😅, no a já se budu těšit zase příště u další kapitoly.