If you die, I die! Vijzr

~Nikdy jsem netušil, kolik v sobě má talentu..

Pohled 3 osoby

Kapky deště dumali do parapetů oken a venku foukal silný vítr. Hubený černovlasý kluk stál pod deštníkem a čekal, až mu na krabičce před ním blikne zelený panáček, aby mohl přejít silnici, a jít do svého skromného bytečku. Lilo jako z konve a Dominik už byl mokrý a zmrzlí až na kost. Na přístroji blikla zelená a Dominik už konečně mohl přejít silnici, a jít domů.

Z pohledu Dominika

Konečně jsem odemkl dveře našeho bytu a vstoupil dovnitř. 

,,Ahoj Domčo." Řekl Vitaa, který se tu náhle zjevil z kuchyně.

,,Ahojky." odpověděl jsem mu, když jsem si sundal bundu. On přišel ke mě a obejmul mě. Milion motýlků se mi rozlétalo v mém bříšku. Pořádně jsem ho k sobě natiskl a následně se od něj odtáhl. Sundal jsem si i botky a šli jsme do naší kuchyně, která je spojená s obývákem. Sedli jsme si vedle sebe a zapli jsme televizi. Po cca půl hodině koukání mi Vitaa usnul na rameni. V břiše se mi rozlétalo miliony motýlků, ale snažil jsem se to ignorovat protože jsem zaznamenal, že mi někdo napsal. Vzal jsem telefon do ruky a následně ho zapl. 

,,Dobrý večer, pane Tučku. Oznamuji Vám, že jste vyhrál 2 vstupenky do zábavné hry. Vemte si sebou Vaši nejbližší osobu. 

Děkujeme :)"

Wtf? Jaká soutěž či hra kurva? Hm..

,,Dobrý den, ještě si vaší nabídku promyslím. 

Pan Tuček."

Jak strašně miluju oslovení "Pane Tuček" :DDD (TOHLE MÁ BÝT VÁŽNÁ KNIHA!!) 

,,Vitoo.." zašeptal jsem. Sice jsem věděl, že mi neodpoví, ale musel jsem to ze sebe dostat.. 

,,Musím ti něco říct.." broukl jsem a pohladil ho po vlasech. On stále neodpovídal.. Rozhodl jsem se, že mu to řeknu asi zítra ráno.. Uvidím.

,,Tak asi zítra, jo?" šeptl jsem a dal mu pusu do vlasů. Stoupl jsem si na nohy a odešel jsem do svého pokoje. Sedl jsem si ke stolu a vytáhl ze svého skvělého šuplíku pouzdro, v jenž byla tužka s gumou. Následně jsem vytáhl deník. Listoval jsem stránkami až jsem nalistoval tu prázdnou. Položil jsem svůj skvělý zápisník na stůl a začal jsem přemýšlet. 

,,Co bych mohl nakreslit?" Ptal jsem se sám sebe v duchu. Vzal jsem si do ruky telefon s myšlenkou, že zapnu pinterest a kouknu se na inspiraci. Když jsem zapl telefon tak mě to trklo. 

,,Nakreslím Vituu.." zašeptal jsem si pod vousy a hned jsem nalistoval nějakou jeho fotečku. Našel jsem jednu, kde ten andílek spinkal. Počkat andílek? 

Pohled Vity

Probudil jsem se na sedačce a Domino už tu nebyl. Takže jsem vypl běžící televizi a šel do jeho pokoje podívat se, či je vše v pořádku. Klasicky bez zaklepání jsem vešel do jeho pokoje. On si toho ani nevšiml, jelikož měl na uších sluchadla. Přišel jsem k němu, abych se mohl podívat, co tak zaujatě dělá. Docapkal jsem k němu a co nevidím. 

,,Moc hezky kreslíš." řekl jsem celkem nahlas, což už zaznamenal i Domča. 

,,To jak ses sem dostal?" Trošku znervozněl a vypl telefon. Ani jsem si nevšiml, co tam měl. Nevím jestli to bylo dobře. 

,,Dveřmama." odpověděl jsem mu a zaujatě jsem se přiblížil ke stolu. Koukal jsem na jeho sešit, kde byl kdosi nakreslen. Čím víc jsem byl blíž, tím víc mi byl obličej povědomí. Pak mi to došlo.

,,To jsem já?" zachichotal jsem se. On jen sešit zavřel a rychle ho vrazil do bočního šuplíku. Zakýval hlavou v nesouhlas. 

,,Povedlo se ti to." zašeptal jsem mezitím co si sundával sluchátka.

,,Hele já si odskočím." Uslyšel jsem od cupitajícího Domina ke dveřím jeho pokoje. Na to jsem už nic neříkal a pouze jsem si sedl na jeho pohodlnou židličku. Vím že bych neměl, ale zkrátka jsem to udělal. Pohlédl jsem do jeho menšího šuplíku a uchopil již zminovaný sešit do ruky. Otevřel jsem ho a listoval stránkami.  Ani jsem si nevšiml toho, že Dominik už přišel. 

,,Wow-" vydechl jsem nadšeně, jelikož jeho výtvory byly tak.. Nedá se to popsat. Byly prostě úžasné. On tam jen tak stydlivě stál. Vstal jsem ze židle a ukázal na jeden z rozkošných obrázků. Byl to jeden roztomilí sloník, který si očividně užíval se svou maminkou. 

,,Tenhle je můj oblíbený." řekl jsem a usmál jsem se na něj. On mi úsměv objetoval (fakt nevim jak se to píše sorry.) a sedl si na židli.

,,Něco ti ukážu." řekl a já k němu přišel blíž. Dostal jsem nápad.. Fakt nevím jestli toho budu litovat, ale tak co už.. Sedl jsem si mu na klín. Nějak extra mu to nevadilo, spíš bych řekl, že mu to nevadilo vůbec. Obmotal mi jednu ruku kolem pasu a druhou rukou začal listovat na stránku, kde je jeho rozkreslený obrázek. Ruku ze mě odendal a přesunul ji na kraj stolu. Přisunul nás a levou ruku položil na stůl a do pravé uchopil tužku. Jezdil po ní papírem a já to jen pozoroval. Nikdy jsem netušil, kolik v sobě má talentu..

Tady radši skončíme :D Tohle je nova  ff na vijzr ale trošku tragičtějš- TICHO MARSI DRŽ UŽ HUBU! (btw budu se podepisovat jako Mars neřeš proc xd ale jsem pořad amuska_lol :d) Mám Vás ráda. 

~Vaše Mars <3