If you die, I die! Vijzr

~Dominiku co si s ním provedl!?

Pohled Vityy.

Choval jsem ho jako nějaké miminko v náruči. Najednou mi cinkla zpráva.. Svou ruku, co jsem měl v Domčovo vláskách jsem přesunul na svůj telefon. Mamka píše.

--KONVERZACE--

Maminka 

,,Ahoj Víťo."  

Vitaa

,,Ahoj mami, copak potřebuješ?" 

Maminka 

,,No jen že bys mohl přijet."

Vitaa

,,No mami, já nevím. Ted momentálně mám celkem dost práce.." 

Maminka

,,Ou. No.. Tak já přijedu za tebou, co ty na to?"

Vitaa

,,Fajn-"

-------------------

Super... Takže máma přijede a já ani nevím na jak dlouho. Chci ho u sebe pořád..

,,Vitoo?" tázal se chraplavým hláskem můj přítel.

,,A-ano?" trošku jsem se zakoktal. On si sedl vedle mě a přitulil se ke mně. 

,,Copak se děje broučku?" zeptal se mě rozkošným hláskem. 

,,Přijede moje mamka.." zašeptal jsem a následně jsem se od něj odtáhnul.

,,Aha, tak to je super, ne?" zašeptal na zpět Domča.

,,A-ale já ji nemůžu říct ž-že spolu chodíme.." zakoktal jsem se

,,Aha.." povzdechl si. Já ho jen obejmul na náznak, že ho mám moc rád a že se chci mazlit.

,,Vitoo?" tázal se mě po chvilce potichounku můj přítel. 

,,Ano?" odpověděl jsem a začal jsem ho hladit ve vlasech. On slastně zavřel oči a šťastně vydechoval.

,,Mám tě rád.." zašeptal můj Domča. Já se na to jen usmál a lehnul jsem si. Položil jsem ho na sebe a pohladil ho ve vlasech.

,,Ty jsi trouba.." šeptl jsem.

,,Můj trouba.." dodal jsem a dál ho hladil ve vlasech. On jen spokojeně vrněl společně se zavřenými očky. Najednou se Domča otočil na bříško a obejmul mě pod rameny. 

,,Domčo?" řekl jsem. On jen zvedl hlavu na náznak toho, že poslouchá. Nic jsem neříkal, protože jsem po něm vlastně nic nechtěl. Jen jsem chtěl vidět tu jeho roztomilou tvářičku. Usmál jsem se na něj a začal jsem se přibližovat. Po chvilce jsem to nevydřel, chytil jsem ho za krkem a přitáhl se ho ještě blíže k sobě. Spojil jsem naše rty. Zrovna když jsem ho kousl do spodního rtu, tak někdo vyrazil dveře. Rychle jsme se od sebe odtáhli a já sundal ruce z jeho krku. Rychlostí blesku jsem se kouknul na dveře. Stála tam má matka.

,,Co to jako má být?? Dominiku co si s ním provedl!? Od té doby, co nebydlíš u mě tak děláš jen špatná rozhodnutí!! Vypadni Dominiku už tě tu nechci vidět!!" začala nás pyskovat. Podíval jsem se na Domču, kterému se plnili oči slzami. (pardon, jestli to mám špatně, ale snažím se to psát aspoň trošku gramaticky správně :P) 

,,Mami!! Je to moje rozhodnutí! A to, jestli budu na holky nebo na kluky si vyberu já! A nikdo mi o tom nebude rozhodovat, ani ty ne!!" křičel jsem po ní nazpátek. Slyšel jsem, jak Domi nahlas vzlyká a taky že běží pryč z postele. Domča vyletěl z dveří a po chvíli jsem jen slyšel prásknutí vchodových dveří.

,,Mami!! Co jsi to udělala?? Rozbrečela jsi mého přítele a teď může být kdekoliv!! Chápeš to? Ničíš mě!" nadále jsem křičel po své matce. Tentokrát se slzami v očích.

,,P-promiň.. Já jsem asi nechtěla.." šeptala. Nevěřím jí ani slovo!

,,Ne!! Chtěla si! Ničíš mi vztah. Jednoduše si budu chodit s kým chci!! Domi je úžasnej kluk a ty to moc dobře víš!! Takže se smiř s tím, že jsem na kluky.. A-.. A nebo si už asi nebudeme mít co říci..." koktal jsem.. Ona se jen rozbrečela a svalila se na kolena. Zvedl jsem se z postele a došel jsem až k ní.

,,Pochopíš, pokud ho teďka půjdu hledat a stále s ním bude ve vztahu?" tázal jsem se mé matky a mé slzy kapaly na její pěšinku ve vlasech. Ona se pouze zvedla a koukla se mi do očí.

,,Najdi ho a vezmi si ho!" vyřkla a já ji silně objal.

okay :D

jdu psat kapitoly dopředu, protože mám zrovna dobrou naladu:DD

~mars :P