Romeo/ Ca$hanova Bulhar

2

"Já tě v tom baru fakt nepotřebovala vidět"nemusela jsem to říct takhle,ale jsi kluk co mi ublížil.

"ale Báro,proč jsi tam teda lezla?"

"a ty jsi myslíš,že jsem věděla,že tam budeš?"

S Matějem sedíme na kávě, protože po tom incidentu co jsme se potkali v baru ,jsme si museli promluvit, navrhla jsem to já a Mates souhlasil. Potřebovali jsme to oba,protože když jsme se rozešli,tak od ty doby jsme spolu nepromluvili ani slovo.

cizí lidi jen se společnými vzpomínkami  

"Já tam chodím rád"

"Proč Matěji?"

"Vždycky si vzpomenu na nás"

"Proč?" já to nechápala, já ti snad chybím?

"Tady jsme se poznali,jsi snad zapomněla?" ne nezapomněla, na to nezapomenu nikdy.

FLASHBACK

"jedno mojito,prosím" řeknu a barman přikývne

"Je ti vůbec 18 holka?" řekne nějaký kluk vedle mě.

"Proč by nebylo?"

"Vypadáš na míň."

"No je mi 17"

"Takže jsem měl pravdu" proč jsi tak namyšlený, pomyslel jsem si o něm.

"Jo máš"

"Kdy ti bude osmnáct?" nechápala jsem proč ho to zajímavá,když se ani neznáme.

"Za dva měsíce"

"Tak to máš za chvíli".

"Jako jo a jak se vlastně jmenuješ?" nechápala jsem,že jsem na to zeptala zrovna já,ale ten kluk mi přišel jinej než ostatní.

"sem Mates"

"Bára"

"Hele tak Barčo,když jsme se poznali tak si na to dáme panáka?"

"Souhlasím Mates"

"Ajo vlastně" pousměju se nad tou vzpomínkou.

"Říkali jsme tomu,náš bar" ještě dodám.

"Jo to by fajn" bylo no.

"Tak mi řekni vlastně proč to tak rychle skočilo?".

kouknul jsi se na mě ,bylo vidět,že tě moje otázka zaskočila,ale mě to fakt zajímalo. I když to jsou už 3 roky,ale tahle myšlenka mi visí v hlavě do teďka.

"Fakt tě to zajímá,Barčo?"

"Ano"

"Tak proč jsi to tehdy ukončil, Matěji?"

"Lekl jsem se..."

"Matěji,byly jsme šťastný a ty ses leknul našeho štěstí?".

"A já se mezitím trápila,co jsem udělala špatně" zničil si mě a to dost.

"Já vím Báro,posral jsem to" na to jsem neměla slov.

"Promiň"

Zničil jsi mi pohled na svět

kvůli tobě jsem přestala věřit na lásku.

Jedním "promiň" to nespravíš.