Romeo/ Ca$hanova Bulhar

10

Matěj

"Takže jak to teda mezi sebou mate?" ptá se mě Libor. Od našeho posledního incidentu,co jsme se trochu nepohodli v hospodě,tak Libor konečně pochopil, že to s Bárou myslím vážně.

"No jsme furt kámoši" odpovím mu.

"Tak ji to řekni,že k ni máš furt city".

Libore ono se to říká lehce,ale těžce koná. Bojím se,že mě odmítne, že už nemůže něco cítit k člověkovi, co ji ublížil.

"A co když mě pošle dopiče?" ptám se Libora, co já pak budu dělat. Já už ji nechci ztratit po druhý. To s ni budu radši navždycky kamarád.

"Tak si najdeš lepší, takovou která tě bude mít ráda" vím, že to Libor semnou mysli dobře, ale pro mě je nejlepší Bára. Ne nějaká jiná. Tyhle slova docela bolí,ale jsou pravdivá.

..

S Libou jsme dotočili další podcast, dneska jsme ani nešli pít. Libor respektuje,že teď chci pomalu a jistě posouvat náš vztah s Barčou. A až se nějak posune, že nebude jen kamarádi, tak až tehdy můžeme jit na pivko s Liborem.

taková menší sázka.

"Ahoj Baru,jsem doma" řekl jsem se zvýšeným hlasem hned, jak jsem otevřel dveře. Těšil jsem se na ni.

"Ahoj Matýsku" přišla za mnou a obejmula mě. Tohle vždycky dokáže zahřát u srdce.

bezpečný místo.

"Já myslela, že přijdeš až večer" ještě zamumlá v objetí.

"Já chtěl bejt, co nejdřív s tebou" cítil jsem, že se usmála. Byla ráda.

"A Liborovi to nevadí?" zeptá se, když spolu kráčime do obýváku.

"Ne nevadí" ještě, aby vadilo. Libor nás konečně svým způsobem respektuje.

Na to už nic neřekla, šla zpátky do kuchyně. Vaří nám večeři. Tohle je dokonalá holka. Vaří výborně. Je dobrá v posteli. Hodná a taky krásná. Snad lepší holka, už ani nemůže existovat. Jsem asi fakt dítě štěstěny.

takovej zmrd jako jsem já, si to ani nezaslouží.

"Baru máš zítra nějaký plány?" ptám se ji u večeře.

"No nemám" odpoví.

"Půjdeme spolu na naplavku a pak na večeři?" řeknu rychle. Stydím se. Tenhle pocit jsem s ni měl vždycky. Bojím se, že mě odmítne.

"Jako, že jdeme spolu na rande?" zděsila se. Viděl jsem ten výraz. Posral jsem to.

"Ne, půjdeme jako kámoši" bolelo mě to říkat, ale nechci ji nutit.

"Ale já s tebou klidně na rande půjdu, Matýsku" řekne  s úsměvem.

"Fakt?" byl jsem nadšenej.

"Ano".

Dneškem se něco v Báře zlomilo.

Něco za co jsem byl rád.

Odpustila mi.