Romeo/ Ca$hanova Bulhar

3

Maturita. Když ji v tyhle době nemáš,tak nejsi nic,alespoň já to tak od každého slyším. Každopádně už se mi blíží datum první zkoušky. Jestli se bojím,vlastně vůbec. Já už od malička měla školu tak trochu na háku. Prostě buď a nebo. Holt bych je dělala znova v říjnu,svět by se nezbořil,možná jen moje máma. Učím se,ale podle mami málo.

Jako já bych se chtěla už odstěhovat. Poprvé se to malém povedlo,ale to jsme se nakonec s Matějem rozešli,takže sešlo i z nějakýho stěhování, i když ani nevím jestli by mě v mých 17 máma někam pustila. Ona by se zhroutila z toho,že už nemá komu rozkazovat. Tak šel čas dal a furt ve svých skoro 20 bydlím furt u mámy, jen u ni. Táta se nikdy nechoval tak jak měl,choval se jak kdyby neměl dceru. Já mu jsem vlastně za to vděčná, nevím jaký by vůbec bylo mít tátu,když jsem to nikdy nezažila. Mít plnohodnotnou rodinu.

Oba máme nefunkční rodinu

ale i tak jsem nejšťastnější fakani.

Teď s mámou večeříme,alespoň máme nějakou tradici. Většinou se bavíme o moji škole, nic jiného mámu nezajímá. Někdy mi připadá,že mámě je ukradený jak se cítím,hlavně ať mám dobrý známky. Nakonec jsem přestala jíst. Zhubla jsem i máma mě chválila,že mi to konečně sluší,ale jak jsem byla psychicky úplně na dně,tak se mi zhoršily známky. když to máma zjistila,tak mi kvůli škole zakazovala chodit ven.

A když jsem konečně byla šťastná,protože jsem konečně poznala někoho ,kdo to měl doma stejný,tak mi máma i nakonec zakázala i jeho. Matěje. Jen díky Matesovi, jsem začala mámě odporovat. Už jsem nechodila domu včas, někdy jsem i přespala u Matěje,ale byla jsem šťastná. Dostal jsem se i z mých problému. Byla jsem normální,nebo alespoň jsem se tak cítila. Někdo by řekl,že by mu pak ty každodenní hádky s mámou vadily,ale já byla furt šťastná. Jednou to skončilo tak,že mě máma vyhodila z bytu. Já měla v tu chvíli největší štěstí,že jsem měla Matěje, u něho jsem měla vždycky dveře otevřeny. Cokoli se dělo,vždy jsem mohla jít k němu.

byl takovej můj anděl strážný.