Romeo/ Ca$hanova Bulhar

6

"Matěji,chceš něco uvařit?" ptám se ho,protože za celý týden ,co tu bydlím vůbec nejí,vždycky mi řekne,že se nají někde venku,ale tomu nežeru. Vím jak to měl předtím, ale myslela jsem si,že si se z toho dostal.

Už tehdy si trpěl anorexii,tak jako já.

"Nemám hlad" odpověděl jsi. Tehdy jsem to chápala neměl jsi prachy, takže nebylo ani na jídlo,ale teď máš na účtě miliony. Tak proč?

"Mates,ale musíš jist! Tak si něco objednáme?" nechtěla jsem,abys dopadl jako já. I když jsi neměl peníze,tak si alespoň do sebe dával čínský polívky. Ty byly levný.

"Baru ,fakt nemám hlad".

V tuhle chvíli jsem si slíbila jednu věc, že já te z toho dostanu,tak jako ty mě předtím.

Já ti to dlužím.

"Hele jinak Barčo, teď v sobotu hrajeme ve Varech, nechtěla bys jet taky?" Ty mě zveš na svůj koncert? Pokud si dobře pamatuji, tak si mi hned po rozchodu řekl,že ať tam v životě nejdu. Tys mi to výslovně zakázal, i když jsme teď kamarádi, ale ty říkáš,že svoje slovo držíš.

"Tak jo" já bych stejně byla jenom doma,tak se alespoň trochu odreaguju.

"Dobře,tak já to domluvím s klukama ať s tím počítají"říkáš mi, když si oblékáš bundu. Asi jdeš do studia,i když spolu bydlíme neříkáš mi kam jdeš a s kým. Já to po tobě ani nechci,ale někdy by to bylo fajn vědět. Třeba jestli tě mám čekat a nebo přijdeš až ráno.

"Jo a večer přijdu,tak můžeš udělat večeři nebo něco objednáme, a mužem si zahrát fifu,tak jako ze starých času".

"Tak já něco uvařím" asi to nebylo na mně poznat,ale byla jsem šťastná. Něco mi říkalo,že ti to taky chybí.

Starý časy.

"Pojď sem" natáhl si ruce na náznak,abych tě šla obejmout. Objímali jsme se dostatečně dlouho, oba jsme na to nebyli zvyklí,než jsi mě ještě pustil,pošeptal jsi mi,že mě máš rád.

Taky tě mám ráda Matýsku!

Taková třešnička na dortu,toho všeho.