Haikyuu yaoi oneshots

Bokuaka ☁️ 🍋

Příběh si vyžádala BaileyLee87, enjoy ^u^
☁️🍋 >:3
---------

Drunk words, sober throughts

Akaashi pov:

Byla sobota odpoledne a já si dělal svoje úkoly do školy. Posunul jsem si brýle na nose a znovu se začetl do zadání, když mi zazvonil telefon. Podíval jsem se, kdo to je a povzdychl si, když jsem viděl jméno volajícího. Bokuto...

,,HEY, HEY, HEY AKAASHI!" ozval se řev, jakmile jsem stiskl tlačítko pro přijmutí hovoru.

Dal jsem si telefon trochu od ucha.

,,Nemusíš tak křičet, Bokuto." řekl jsem klidně.

,,Promiň, Akaashi." slyšel jsem z druhé strany linky jeho smutný hlas.

Z toho hlasu se mi vždycky na tváři objevil úsměv i s menším ruměncem. Úplně jsem viděl ten jeho roztomilý výraz před sebou. Měl jsem ho rád už delší dobu, možná i víc než bych měl, ale nechtěl jsem mu to říct. Neměl jsem strach, že by se se mnou už nechtěl bavit, věděl jsem, že by to neudělal, ale spíš jsem neměl odvahu.

,,To nic." řekl jsem do telefonu stále čekajícímu Bokutovi. ,,Proč voláš?" zeptal jsem se vzápětí.

,,Chtěl jsem tě pozvat do klubu! Dneska večer, za tři hodiny to začíná, máš čas, že jo??" zeptal se s nadšením v hlase.

Podíval jsem se na svoje úkoly. Do zítra by to snad počkat mohlo... Řekl jsem si.

,,Tak dobře." odpověděl jsem.

,,Super! Tak já tě za dvě a půl hodiny vyzvednu, jo! Zatím!" oznámil mi a zavěsil.

Zíral jsem ještě chvíli na svůj telefon. Pak jsem ho položil, sundal brýle a všechno ze stolu uklidil. Věděl jsem, že ho tam spíš budu hlídat než se bavit, ale já bych si to neužil ani tak, nejsem zrovna typ, co paří každou neděli. A krom toho, budu moct strávit více času s ním.
Připravil jsem si jednoduchý outfit, skládající se z černých přilehlých džín a světle kostkované košile, pod kterou jsem měl připravené bílé tričko. Rozhodl jsem se ještě umýt, trochu najíst a ještě pouklízet než Bokuto přijde. Tak nějak jsem tušil, že ho budu vláčet ke mně domů opilého.
Když jsem udělal, co jsem měl v plánu, šel jsem si zapnout na chvíli televizi.
Po jednom díle seriálu jsem to vypl a šel se převléct a za nedlouho jsem slyšel zvonek. Rychle jsem si vzal mobil, klíče a peněženku do ruky a vyšel ven. Stál venku a měl na sobě barevné tričko s mikinou a džíny.

,,Akaashi!" zvolal Bokuto, když mě viděl.

Přiběhl ke mně a silně mě objal, tak jako to dělá vždycky, když mě vidí.

,,Ahoj." pozdravil jsem klidně a taky ho jemně objal.

,,Můžeme jít?" zeptal se nadšeně, když skončil s objímáním.

Jen jsem kývl a pousmál se. Tak jsme vyrazili.
Bokuto skákal cestou kolem a u všeho se musel zastavit a obdivovat to. Byl jako malé dítě, ale to mám na něm nejradši. Tu jeho dětskou povahu. S radostí jsem ho pozoroval, vůbec nevypadal na třeťáka na střední škole.
Asi za dvacet minut jsme stáli na místě. Chtěl jsem otevřít dveře a vejít dovnitř, ale všiml jsem si, jak je Bokutova mikina z toho všeho skákání kolem neupravená. Vztáhl jsem ruku od klice k jeho mikině.