Haikyuu yaoi oneshots

Iwaoi ☁

Anooo, jeden z mých oblíbených shipů :D
_________________

Self-destructive maniak

Oikawa pov:

Nadhoz. Rozběhnout se. Vyskočit. Bum. Znovu. Nadhoz. Rozběhnout se. Vyskočit. Bum.

,,Oikawo!" ozvalo se ze dveří tělocvičny.

Polekaně jsem se otočil za tím hlasem, zastavil se a nechal si míč spadnout na hlavu.

,,Au... Iwa-chan, tohle mi nemůžeš dělat, víš, jak jsem se tě lekl?" řekl jsem na oko uraženě, zatímco jsem si hladil hlavu v místě, kam mi dopadl míč.

Hravý tón mého hlasu měl Iwaizumiho trochu zklidnit, ale moc to nepomohlo. Linula se od něj černá, děsivá aura a jeho pohled nebyl zrovna dvakrát milý. Až jsem se zachvěl.

,,Trénink skončil už před hodinou, co tu sakra ještě děláš?" zeptal se nasupeně.

Porozhlédl jsem se po tělocvičně a snažil se rychle vymyslet nějakou výmluvu. Roztažená síť a míče poházené všude kolem mi ale rozhodně nepomáhaly.

,,Jen jsem si chtěl trochu procvičit svoje podání." řekl jsem opatrně.

Věděl jsem, že to není nejlepší tah, ale úplně jsem neměl jinou možnost.

,,Trochu? Oikawo, je skoro půl sedmý, ty už máš být dávno doma a dělat si tu svojí večerní obličejovou rutinu či co to vždycky děláš."

,,Hej! Obličejová rutina je důležitá! Potřebuju se nějak zkrášlit." ohradil jsem se a založil si ruce na prsou.

Pokus o změnu tématu ale selhal. Iwaizumi mě stále probodával svým pohledem. Povzdychl jsem si a ruce zase nechal spadnout podél těla.

,,Jestli je tak pozdě, tak co tu potom děláš ty?" snažil jsem se obrátit vinu i na něj.

Iwa s naprosto nezaujatým výrazem zvedl ruku s telefonem.

,,Zapomněl jsem si mobil."

To mi trošku sebralo vítr z plachet. Doufal jsem že mě po tomhle nechá, ale asi ne.

,,Já to uklidím." řekl jsem po chvilce otráveně.

,,To bych ti taky radil." odpověděl Iwa.

Sundal si tašku z ramene a vyšel směrem ke mně. Pomohl mi sundat síť, uklidit míče a pak i setřít podlahu.

,,Nemusel jsi mi pomáhat." řekl jsem, když jsem zamykal tělocvičnu.

,,Jenže ty bys tam ještě určitě dvě hodiny byl. Znám tě." odpověděl.

Měl sice pravdu, ale i tak.
Zamkl jsem a oba jsme se vydali domů. Máme kousek stejnou cestu, ale po celou dobu bylo hrozné ticho. Došli jsme k místu, kde se normálně rozdělujeme a Iwaizumi se zastavil.

,,Hej." zahučel.

Zastavil jsem se po dvou krocích taky a nechápavě na něj koukal.

,,Nepřežeň to, jo?"

To bylo všechno co řekl a rozešel se svým směrem. Já na něj ještě chvilku koukal, pak jsem zavrtěl hlavou a taky šel domů. Upřímně už jsem se těšil, že si dám teplou sprchu a lehnu si do svojí měkké postele.
Druhý den se opakoval. Tentokrát jsem se, ale ujistil, že se Iwaizumi nebude mít důvod vracet, aby mě tu zase nenachytal. Pro jistotu jsem ještě počkal na schodech před tělocvičnou, kdybych ho náhodou viděl se vracet. Nepřišel. Zase jsem trénoval podání.
Nadhoz. Rozběhnout se. Vyskočit. Bum. Znovu.
Ztratil jsem pojem o čase. Když jsem si konečně na chvíli sedl a podíval se na hodiny, zjistil jsem, že je asi jedna hodina ráno.
Jak dlouho už tu jsem? Unaveně jsem se protáhl. Po chvilce jsem si sebral všechny věci, uklidil a šel se aspoň na pár hodin vyspat.
_______________