Střední škola

3.) Pan tajemný ?

Probudí mě cinknutí telefonu. Otevřu pomalu oči a sáhnu si pro telefon na malý noční stolek. Píše si parta.

Gold Digger  Stars -  Nataniel : Čau lidi, nechcete jít příští víkend ven ? 😎

Bella : Jo, půjdu moc ráda.

Tessa: Uvidím jak bude čas, ale chtěla bych jít.

Mia: Jo ale zajdeme si někam na jídlo 😋😍

Nataniel : 😂

Tyler : 😂

Shawn : Jdu 

Christian : Ok, půjdu moc rád.

Tyler : Půjdu

Já: Půjdu, moc se těším 💖

Odepíšu a vrátím telefon na noční stolek. Pak vstanu, převléknu si spodní prádlo a z pyžama do  modrých džínových kraťasů a bílého tílka. Dojdu si na záchod, a ze záchodu jdu rovnou do koupelny, kde si umyju ruce, vyčistím pleť a namažu si obličej krémem. Poté sejdu schody dolů a jdu rovnou do kuchyně kde už slyším matčiny hlasy. Přijdu a popřeji všem dobré ráno, a oni řeknou to samé mě. Zeptám  se mamky co je k snídani a ona řekne  '' Dneska jsem vám usmažila  palačinky''. Hm sbíhají se mi sliny. Sednu si ke stolu a mamka dá přede mě, talíř s dvěma palačinkami. Jednu si namažu marmeládou a druhou si posypu skořicovým cukrem. Když mám dojedeno, zvednu se ze židle, vezmu prázdný talíř a odnesu ho do dřezu. Řeknu mamce  že to bylo moc dobré a že si jdu na chvíli číst.  ''Děkuju zlato jsem ráda že ti chutnalo, jo a  tak za půl hodiny  půjdeme poděkovat tomu tajemnému chlapci, tak buď prosím připravená''. Kývnu na souhlas a jdu po schodech nahoru. Přijdu do  svého pokoje, vezmu si ze svého kufru knížku Opak věčnosti, lehnu si s ní na postel a začtu se do knihy plné smutku a lásky. Jsem naprosto začtená do knihy, když v tom na mě ze zdola zavolá mamka že jdeme. Zvednu se z postele a  odložím knížku na noční stolek. Udělám si jednoduchý drdol a jdu dolů za  ostatními. Ti už pomalu vycházejí z chaty. Vezmu si svoje bílé adidasky, obuju si je a jdu za nimi. Mamka zamkne a společně jdeme k domu kde bydleli pan a paní Adamsovy. Cestou je ticho, nikdo se na nic neptá, nikdo nic neříká. 

Když konečně dojdeme k domu Adamsových, tak vidíme že před domem stojí dvě auta. Jedno mě známé černé BMW, druhé bílé Audi. Rodiče jdou ke dveřím a já, Dan a Ema jdeme za nimi. Zaťukají na dveře a po chvíli z domu vyjde vysoký, urostlý, hnědovlasý a celkem pohledný kluk. Ten si rodiče změří pohledem '' Dobrý den přejete si ''? ''Dobrý den, my se omlouváme pokud nějak obtěžujeme, ale přišli jsme poděkovat neznámému chlapci,  který včera odpoledne zachránil život naší dcery''. Ten kluk se na nás všechny podívá a mě si změří pohledem  od hlavy  až k patě, pak se usměje a řekne '' pojďte dál''. Rodiče se také usmějí a vchází do domu a my za nimi. Dům je  velký, prostorný a velmi luxusní. Stěny jsou  zbarveny do bíle a šedé barvy. A na bílé stěně kolem schodů jsou  vystaveny různé roddiné  fotografie. Když jsme byli všichni vevnitř, neznámí kluk za námi zavřel dveře, stoupl si před nás a řekl ať jdeme za ním. Šli jsme za ním a přivedl nás do místnosti která asi byla  obývací pokoj. ''Posaďte se tady na gauč, dáte si něco k pití ''? Mamka řekla '' ne děkujeme,  ale nemáme moc času jen jsme přišli poděkovat tomu chlapci''. ''Aha no dobře,  tak chvilku počkejte skočím pro něj''. '' Ano čekáme''. Ten pohledný, vysoký, hnědovlasý kluk šel nahoru po schodech a my jsme seděli na tom velkém černém koženém gauči. Obývák měli prostorný, luxusní a opět byli zdi zbarveny do šedo bílé barvy. No a naproti nám obrovská televize,  přidělaná na zdi. Po 5  minutách přijdou dva kluci. Jeden,  ten kluk co nás pustil dovnitř a druhý ten co mi včera ležel v posteli, co vyskočil z mého okna,  a co zachránil Emě život. Rodiče se zvednou a chtějí tomu klukovi podat ruku,  ale on ucukne, a tak se jen usmějí .  ''Pardon zapomněl jsem se představit, já jsem Samuel a tohle je můj bratr Lucas''. ''V pořádku já jsem  Kamila''. ''Já jsem Patrik''. '' A tohle jsou naše děti '', mamka na nás ukáže. '' Dan, Nicol a tohle je Ema, které jste včera zachránil život. '' Hm dobrý den, řekne ten Lucas a přejede si mě pohledem od hlavy až k patě, co to jako ty kruci dělá  ! Proč si mě tak prohlíží.  Všichni se posadíme,  my zpátky na gauč a oni každý do jednoho křesla. V mojí hlavě se mi honí myšlenky o tom tajemném klukovi co dělá jak kdyby jsme se viděli poprvé v životě. Z mého přemýšlení mě vytrhne mamka která začne mluvit. '' No jsme tady protože vy jste prý naší Emu zachránil před sražením auta, tak jsme vám chtěli osobně moc poděkovat''. '' Jo rádo se stalo, to je samozřejmost''. ''No v každém případě jsme vašimi dlužníky a ještě jednou moc děkujeme, no a už budeme muset jít, protože dneska odjíždíme tak musíme balit''. ''Aha a kam odjíždíte'' ? '' Jestli se můžu zeptat''? '' No jistě že můžete, odjíždíme domů do Kalifornie''. '' Aha tak to jo, tak to vás nebudeme zdržovat'' Tak jo děti jdeme '' řekla mamka. Vstala jsem z gauče, stejně jako rodiče, řekli jsme jim nashledanou a šli ke dveřím, vycházeli jsme  z toho luxusního domu. Než jsem z něj vyšla,  tak si mě opět oba dva ti kluci změřili pohledem opět od hlavy až k patě. To jako vážně,  co těm klukům jako je ? 

Dorazíme do chaty v 11:30.Zujeme si boty a mamka nám oznamuje  ''teď si běžte všechno zabalit, za chvíli bude oběd a po obědě odjíždíme,  tak ať máte zabaleno''. Všichni kývneme hlavami na souhlas a jdeme do našich pokojů. Když přijdu do pokoje, začnu si balit oblečení, nabíječky, knížku, hygienu a ostatní věci. Balení mi zabralo pár minut,  takže se jdu podívat jak to zvládá Emička. Když přijdu k ní do pokoje tak zírám, všechny věci má krásně vyskládané ve svém malém růžovém kufru. Žasnu nad tím jak moc je šikovná. Řeknu jí že je to naše šikulka a zapnu jí kufr. Pak už jen slyším,  jak na nás volá mamka,  že už je oběd. A tak vezmu Emi kufr,  dojdu si do pokoje pro svůj a i s Emou jdeme dolů do kuchyně. Tam už jsou naše rodiče a jediný kdo tam chybí je Dan. Ovšem po chvíli se hrne ze schodů i se svým kufrem. Pak už si jen sedneme ke stolu a vesele a já zamyšleně jíme oběd. Když dojíme,  pomůžu mamce umýt nádobí a jdu se pomalu obouvat. Obuju se a řeknu jim,  že počkám na zahradě. Na zahradě si sednu k bazénu a napíšu Mie.

Já: Ahoj Miunko. Už se to blíží, zítra chápeš to ? Zítra už budu středoškolačka !!!!

Mia : Ano zlato, chápu to ale neboj se ty to dáš, já ti věřím 💞💞💞.

Já: Máš pravdu, zvládnu to, nebo alespoň doufám. Děkuju za podporu baby. Teď odjíždíme z chaty, tak když tak až přijedeme tak pošlu zprávu. Tak jo už musím,  tak zatím pa 💗.

Rodiče už vycházejí, tak vypnu mobil a jdu za nimi. Taťka nám dal už všechny zavazadla  do kufru, takže si jen sednu do auta a čekám až pojedeme. Když konečně všichni sedíme v autě,  tak si rodiče mezi sebou začnou povídat,  o tom tajemném klukovi. Asi po 20 minutovém proslovu kdy už o něm nechci nic slyšet,  si dám do uších sluchátka a hlavu si položím na bráchovo  rameno. No a začnu opět přemýšlet nad tím tajemným Lucasem kterého vůbec neznám ale vlastně si připadám jak kdybych ho znala celý svůj život. Jsem unavená a zítra mě čeká první den na střední takže si chvilku odpočinu, protože pár hodin spánku navíc,  není na škodu.