Teenagerka Nikol je štěstím bez sebe poté co jí přijali na její vysněnou střední školu. Má spousta očekávání ale také stresu... Nikol čeká plno radostných chvílí....Vše se ale změní když potká toho tajemného kluka.... co je zač ? Co jí s ním čeká za...
Konečně stojím na chodníku a koukám na autobus který právě odjíždí. Přitom se snažím nemyslet a nekoukat na kluka, který stojí vedle mě a měří si mě pohledem. Jen se na mě koukne a řekne ''už by jsme asi měli jít, ať nepřijdeš první den pozdě''. ''Jo jdeme'', řeknu mu. Necháme povídání a jdeme ke škole. Celou cestu mě Lucas bez mluvení vede, nic neříká ani na mě nekouká, jako kdyby věděl že jdu přesně za ním jako nějaký psí štěně. To že nepromluvil jediné slovo, jsem asi po dvouch minutách začala snášet. Protože jsem měla sama, plnou hlavu otázek a obav co se týče školy. Cesta ke škole byla poměrně krátká. Za 10 minut jsme už stáli před obrovskou a krásnou školní budovou. ''Tak jo krásko jsme tady, určitě už zbytek zvládneš sama'' řekne Lucas. A já jen přikývnu hlavou na souhlas a řeknu ''jo a děkuji že jsi mi ukázal cestu, zatím se měj''. ''To je jasný kotě'' řekne a jde k partě kluků kteří vypadají asi stejně starý a možná i starší než je on.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Projdu železnými vraty do areálu školy a jdu hledat svou třídu. Po pár minutách najdu to co hledám. Zastavím se před dveřmi a v hlavě mám spousty myšlenek. Nahlas si řeknu uklidni se všechno bude dobré a vstoupím do třídy. Když se podívám tak je místnost skoro celá zaplněná neznámými tvářemi. Úplně v zadní části třídy vidím v poslední řadě prázdné místo, tak si tam jdu hned sednout. Posadím se a všímám si že ve třídě je strašně rušno, všichni si s někým povídají. Buď se seznamují s ostatními nebo řeší svoje problémy. Napadne mě že bych se s nimi také chtěla bavit, seznamovat se a dozvídat se informace o svých nových spolužácích , ale nechám tu myšlenku pohřbít hluboko v mysli tím že si raději vezmu telefon a projíždím insta story svých přátel.
Než stačím doprohlédnout všechny tak do třídy vejde vyšší, svalnatý, pohledný a za mě dost mladý pán který nejspíše bude náš třídní učitel. Všichni jdou ke svým lavicím a stoupnou si jako pozdrav učiteli což udělám i já. Učitel nám řekne posaďte se a samozřejmě všichni udělají to co řekne. A poté začne mluvit " Dobrý den, rád vás tu všechny vítám, já jsem váš nový třídní učitel Brad Jones a jsem moc rád že jste se rozhodli chodit zrovna k nám na školu, doufám že vám tu alespoň většině splníme vaše očekávání a plány na střední školu". Všichni se usmívají od ucha k uchu a vypadají tak šťastný stejně jako se teď cítím já.
"No nebudeme to nějak dlouze zakecávat a jdeme se seznámit se školními pravidly". Brad nám povídá všechna možná pravidla školy a vysvětluje nám tresty za jejich uskutečnění. Připadá mi že je to velice sympatický muž a myslím si že jako s mým novým třídním učitelem budu velmi dobře vycházet. Poté co nám řekne všechno o pravidlech školy a představí nám sebe své, koníčky a dokonce i některé jeho další kolegy pro nás učitele kteří nás budou učit. Se konečně obrátí hlavou na nás a začne si nás postupně vyvolávat a ptát se nás na to proč tu jsme ? Jak jsme se o této škole dozvěděli ? Jaké máme koníčky ? Co je naše vášeň ? Jaké předměty nám jdou a jaké zase ne. A dalších spoustu a spoustu otázek.
Zanedlouho přijde řada na mě a tak se postavím a začnu " Dobrý den, já jsem Nicol Laroniová. Jsem ze Sakramentu a na tuto školu jsem se přihlásila protože jsem si tuto školu na první pohled zamilovala a jelikož moji rodiče jsou oba doktoři tak jsem si řekla že by nebyl úplně špatný nápad to zkusit. Přece jenom medicína je pro mě zajímavá a ve světě i velmi důležitá. Co se týká mých koníčků mám jich hodně zpěv, malování, fotbal, tanec a čtení. Všem těm činnostem se snažím věnovat jakmile mám nějaké to své osobní volno. Také mám ráda dobrodružství a adrenalin". Po mém proslovu mě všichni s úžasem sledují a vypadá to že jsou vážně všichni moc milý. " Moc rád tě poznávám Nicol" řekne učitel Jones a pustí mě jít si sednout zpátky do své lavice.
Poté co mě učitel posadil jsem už jen mlčela a s úsměvem na tváři poslouchala zbytek mých nových spolužáků hovořících o sobě. Abych byla upřímná přijde mi že máme celkem skvělou třídu na tak uvidíme do budoucna snad to takhle vydrží i na dále.
Můj první školní den je zamnou a už jen stojím u školy a čekám na Daniela který mě má odvézd domů.
