Young girl in the mafia

Chapter 6.

    ,, To je blbá otázka ..."
,, Já to myslím vážně. Co by jsi dělala, kdyby jsi ho vážně musela sundat. Teď nemyslím mu dát kopačku, ale zabít ho. Co kdyby zabil někoho z našich? Třeba Aarona? Co bys udělala?"
,, Šla na pomoc Aaronovi, jestli není náhodou naživu." obechčiju otázku.
,, A co kdyby už u něho někdo byl a zařval, že je mrtvý. Táta by ti řekl ať ho okamžitě zabiješ ... udělala bys to?" zeptá se Lew.
,, Jo. Oko za oko, zub za zub." odpovím.
,, Uvidíme ..."
,, Jak uvidíme? Když říkám, že bych ho zabila, tak bych ho zabila. Tím končím tohle téma ..." vyjedu na něho.,, Promiň ... jen ... naštvalo mě to."
,, V pohodě, ty vzteklino." zasměje se.
,, Co jste dělali s mámou? Jak jsme byli pryč." zeptám se.
,, Chtěli jsme jít s Molly a Leem na procházku, ale bez tebe se na vodítku nikam nehnou ... tak jsme šli do posilovny, aby mě mamka něco naučila."
,, Aby tě naučila co?" zeptám se.
,, No něco ... chci být jako vy. Umět se bránit, zaútočit, nezemřít. Chci patřit mezi lidi mafie ..."
,, To jako vážně?" zeptám se nadšeně.
,, Jo. Být normální člověk je nuda. Být mafián je něco ..."
,, Sice pozdě, ale aspoň někdy." řeknu a usměju se.,, Můžu tě něco naučit jestli chceš."
,, Klidně, ale musíš si pospíšit ... za měsíc odjíždím."
,, Kam a na jak dlouho?"
,, Do Ruska ... asi na tři měsíce. Možná čtyři."
,, A proč?"
,, To se dozvíš až přijedu." řekne trošku děsivým tónem.
,, Dobře." řeknu podezřívavě a on se jen usměje. Něco chystá ... a líbit se mi to nebude.

    Další ráno se probudím a převlíknu se do školy. V kuchyni si udělám toust a čekám až příjde Lew.
,, No konečně ... proč jsi v pyžamu?" zeptám se ho.
,, Dneska nejdu do školy ... máma mě bude trénovat." řekne a napije se mlíka.
,, Ulejváku."
,, Musím se naučit to co ty. Musím být silnej jako ty."
,, Jo, ale to bude trošku těžší, protože já jsem vlkodlak ... a ty obyčejnej člověk." vysvětlím, on se jen děsivě zasměje a odejde pryč.,, Na co se sakra chystá?"
,, Tak jdete už?!" zavolá Aaron.
,, Už jdu!"

    Dojdu ke svojí skříňce a otevřu ji. Vezmu si učebnici a sešit a objeví se vedle mě Peter.
,, Ahoj."
,, Ahoj." odpovím a zavřu ji.
,, Promiň, že jsem včera nešel ... já ..."
,, Co to máš za modřinu na tváři?" zeptám se, a dělám jako, že nic nevím.
,, Jak sem šel domů, tak sem se porval s jedním týpkem."
,, A není ti nic?" zeptám se pro jistotu, jestli jsem mu dál nic včera neudělala.
,, Ne, jsem v pohodě."
,, A co jsi dělal večer, když jsi nemohl?" zeptám se podezřívavě.
,, No, měl jsem práci u toho známýho. Dal mi na práci věc, kterou jsem nečekal."
,, A bavilo tě to?"
,, Až na pár chvilek, jo." usměje se.

    Po škole nás zaveze domů Aaron a někam zase odjede.,, Co chceš dělat dneska?" zeptám se Petera a a vejdeme dovnitř.
,, Mohli by jsme někam jít. Projít se v parku, třeba." navrhne.
,, Dobře." souhlasím a jdeme do pokoje. Tam si automaticky vysleču tričko, že se jdu přeslíct a neuvědomím si, že je se mnou Peter.,, Ježiš já zapomněla." dám si ho rychle před sebe a Peter se začervená.
,, Já se otočím." řekne a otočí se. Já chvíli počkám jestli se nepodívá a pak si dám na sebe legíny, tričko a teplou bundu, protože venku jsou jen dva stupně.
,, Můžeme jít." řeknu a on se otočí zpět.
Procházíme se po parku a povídáme si. Jenže já si už delší dobu všímám, že za námi pořád leze jeden týpek.
,, Neznáš ho?" zeptám se Petera a hlavou kývnu na týpka co se na nás nenápadně dívá.
,, Ne, neznám." řekne a já uslyším malé zrychlení tepu.
,, Teď mi lžeš." podívám se na něho vážně a on se zarazí.
,, Co? Jak jsi to poznala?"
,, Já to na lidech poznám ... vždycky. Tak kdo to je?" zeptám se znova.
,, Je to můj ... něco jako ochránce. Musí vědět kde jsem."
,, A to mu nemůžeš prostě sdílet polohu?"
,, Je celkem přísný ... ten u koho pracuju. Řekl, že pokud chci u toho známého pracovat, tak mě bude občas sledovat ... jak jsi ho uviděla? Já jsem si ho nevšiml."
,, Všímám si všeho kolem sebe."